Bitva u Hradce Králové (nebo také u Sadové či na Chlumu) ze dne 3. července 1866 zaujímá v českém dějepisectví poněkud rozporuplné postavení. Na jedné straně bývá označována za druhou největší bitvu 19. století, resp.
Román se odehrává v 90. letech minulého století, kdy čeští nakladatelé vstoupili na neprobádané území knižního podnikání.
Jev, který lidé nazvali stárnutí, je spíše než jeden konkrétní člověk (či vypravěč) hlavním hrdinou románu švýcarského spisovatele a psychiatra Waltera Vogta – stárnutí jako neodvratný úkaz, jako pomalý, plazivý proces, jenž mění jak konkrétní fyzické tělo, tak vnímání člověka, jeho vztahy a pocity.
Autor provádí čtenáře světem mužů a žen ve všech obdobích jejich života, od narození po úmrtí, včetně rituálů, které se s danými událostmi pojily.
Dne 1. listopadu 1781 rozhodl Josef II. o zrušení nevolnictví, ale i o udělení jistých základních práv. Položil tím základy naší dnešní svobody. Přesto málokdo zná celý obsah všech emancipačních nařízení a jejich ideové zdroje. Málo se ví, že nevolnictví bylo rušeno v celé monarchii, nejen u nás.
Vánoční rodinná historie mladého německo-palestinského spisovatele je v celé své roztříštěnosti a se svými matoucími konstelacemi poněkud výstřední příběh plný metafor, ale přitom nabízí čtenáři inteligentní, nesourodou směsici rodinných historek, u kterých si člověk leckdy sebekriticky uvědomí, že něco podobného prožil ve vlastní rodině.
Nodierův román Janez Žbogar, poprvé vydaný roku 1818 z politických důvodů anonymně, sehrál nezaměnitelnou úlohu v procesu utvářejícího se francouzského romantismu 20. a 30. let 19. století. Jako první v národní literatuře v něm autor představil postavu psance, vzdorujícího nespravedlivému společenskému uspořádání.
Román francouzského spisovatele a novináře P. J. Heliase z roku 1982 se odehrává v Bretani v době, kdy se ještě svítilo petrolejovými lampami a rybářské čluny nebyly poháněny motorem. Svět rybářů na pobřeží Atlantického oceánu je poznamenán elementární silou, spojenou s každodenním bojem o holý život.
Karel Havlíček Borovský se z Brixenu vrátil domů 13. května 1855 vlastně jen umřít. Bylo to velmi krátké období pouhých čtrnácti měsíců, kdy už zápasil se stále se zhoršující nemocí.
Rakousko-uherské vyrovnání z roku 1867 je všeobecně známým historickým faktem. Mnohem méně už je známo, že o pouhé čtyři roky později se připravovalo rakousko-české vyrovnání. Podkladem pro ně měly být především tzv. fundamentální články, koncipované zvláštním výborem českého zemského sněmu.
Netradičně řešená „dvojkniha“ obsahuje dva samostatné texty, jež spojuje téma bitev za první světové války na řece Soče na nynějším italsko-slovinském pomezí. Těchto bojů, které svou hrůzou a množstvím padlých nezůstaly pozadu za masakry v severní Francii, se zúčastnili též mnozí čeští vojáci v uniformách rakousko-uherské armády.
Fiktivní deník dvojníka nejmenovaného vůdce národa, jenž přesvědčivě zobrazuje systém dialektiky moci v autoritativních režimech. Ovšem narozdíl od klasických děl daného žánru, jako jsou například romány Podzim patriarchy od Gabriela Garcíi Márqueze, Náprava dle metody od Aleja Carpentiera či Já nejvyšší od Augusta R.
Ve zdi starobylé rodinné knihovny a archivu na zámku Ruckštejně se objeví při opravě kaple záhadná dutina plná starých svitků, listin a vzácných knih. Mezi těmito poklady leží také sešitek v modrých deskách. A tak na zámek přijíždí slovutný profesor Mleziva, aby nález odborně posoudil.
Monumentální románová freska, pevně zakotvená na polském venkově, je literární vzpomínkou na dramatické dětství v dramatické době. Autor očima dorůstajícího chlapce vykresluje život na polském venkově za války, ale i pozdější časy v sevření stalinismu a reálného socialismu.
Román švýcarského spisovatele a psychiatra Waltera Vogta (1927–1988) je sžíravou sondou do absurdních zákrut moderní evropské společnosti, která musí vytvářet umělé modelové situace, aby mohla na základě takto získaných zkušeností vůbec obstát.
Rozsáhlý román mapuje osudy čtyř protagonistů – psychiatra, novinářky, autisty a jeho sestry – a jejich citová traumata, která ač na první pohled velmi odlišná, ve své podstatě jsou identická: znemožňují svým nositelům plnohodnotný život.
V románu Kaltenburg na pozadí nedávné historie NDR vypráví Marcel Beyer o spletitých cestách lidských životů a osudů. Kaltenburg byl významný ornitolog a etolog, který po válce založil v Drážďanech výzkumný ústav. Byl to také výstřední člověk, který byl schopen opustit osobní auto se Stasi-řidičem a raději jezdil na motocyklu.
Již třetí výbor z tvorby výlučného francouzského romantika Charlese Nodiera (1770–1844) zahrnuje prózu Jedna hodina aneb Vidění (1806), kde se u Nodiera vůbec poprvé objevuje motiv duševně vyšinutého jedince, povídku Jean François Modrá punčocha (1833) jako ranou vzpomínku na mladého génia, který se „zbláznil z přílišné přemoudřelosti“, moralitu Paul aneb
Román uznávaného švédského spisovatele Torgny Lindgrena (1938–2017) z roku 1991 klade otázku, kde leží hranice mezi skutečností a fikcí, co je pravda a co je lež, a zdali je falsifikát opravdu jen podvodnou nápodobou skutečnosti, anebo už jde o samostatnou, novou skutečnost?!
V nové knize edice Dny, které tvořily české dějiny autor živě a barvitě líčí událost, která je obecně známá především z Vávrova filmu Jan Hus, totiž zatčení a popravu tří mladíků, kteří se „provinili“ vyrušováním při kázání v kostele. Celá událost je zasazena do širokého kontextu tzv.