Život ve všech svých podobách fascinoval Josteina Gaardera odmala. A protože se na tom ani po několika desetiletích nic nezměnilo, rozhodl se předat svůj údiv dál. Ve sbírce úvah koncipovaných jako dopis vnoučatům přemítá nad životem, smrtí, náboženstvím, časem, láskou, přírodou nebo budoucností.
Všem odporným rádoby-diktátorům, kteří tvrdí, že vědí, co je pro nás nejlepší, že jen stát může rozhodnout, kdy a kde se budeme rodit, co budeme jíst, jak se budeme modlit, za koho budeme bojovat, koho a jak budeme milovat, jak a kde budeme umírat – všem takovým ekonomka Markéta Šichtařová a lékař Martin Vavruša vzkazují, že jsou velmi rozzlobeni… Co když
V knize Pavla Švandy jsou shrnuty fejetony a eseje napsané v posledních letech. Autorovy zájmy zahrnuly angažovanou politickou publicistiku, osobní komentáře, kulturně historická témata i fejetonistické vtipné rozmary.
Autor je známý a ceněný především jako originální a v českém prostředí výjimečný básník. Poněkud ve stínu jeho původní tvorby však zůstává neméně pozoruhodné dílo esejistické.
Vzpomínky malířky a ilustrátorky Aleny Ladové na jejího otce Josefa Ladu, jedinečného malíře a ilustrátora. Memoárová kniha je doprovázena řadou dopisů, které si Josef Lada vyměňoval s přáteli, jako byli Jiří Mahen, Jaroslav Hašek a další. Obsahuje také ilustrace Aleny Ladové a jejího tatínka Josefa Lady a rovněž mnoho fotografií z rodinného archivu.
Etnológ Peter Salner sa pokúša definovať problémy židovskej komunity na Slovensku. V siedmich kapitolách prináša odborný (etnologický), ale aj osobný pohľad na sedem problémov súčasnej židovskej kultúry.
Tato kniha představuje „to nejlepší z Václava Cílka“. Jde o výbor, který mapuje dvacetiletou spolupráci jednoho z našich nejúspěšnějších esejistů s nakladatelstvím Dokořán – od jeho prvotiny Krajiny vnitřní a vnější (2002), která se stala bestsellerem, až k dosud poslední autorské knize esejů Jak přejít řeku (2020).
Monografia Proti wetrysku predstavuje prvú ucelenú monografiu o poprednom súčasnom autorovi beletrie na Slovensku, Máriusovi Kopcsayovi (1968). Kopcsay vstúpil do slovenskej literatúry v roku 1997 ako postmodernista. Ponúkol provokatívne texty, zamerané na „obyčajnú“, frustrovanú ľudskú bytosť. Kopcsayova próza nadväzuje na takzvanú líniu odporu.
Brzy tomu bude třicet let, kdy se Česká a Slovenská republika vydaly každá vlastní cestou. Spisovatel Pavel Kosatík, který se slovenskou minulostí i současností zabývá dlouhodobě, se zamýšlí nad tím, kam slovenská společnost za oněch třicet let samostatnosti dospěla. Tuto problematiku autor nahlíží jak z hlediska Slováků, tak z hlediska Čechů.
Souborné vydání dvou memoárových textů zachycuje téměř čtvrt století Ondokova života.
Výběr z esejů o živočiších, které autor prom. biol. Pavel Pecina, CSc. zveřejňoval v časopise Nika. Eseje, psané poutavě, čtivě, někdy i poeticky či s vtipem, nejenže obsahují podrobné informace, ale vycházejí i z autorových pozorování a bohatých zkušeností.
Akademický maliar Stano Dusík (6. jún 1946, Boleráz – 6. december 2019, Florencia) sa svojím dielom zapísal do dejín slovenského, ale aj európskeho a svetového umenia. Osobitnou tvorivou inšpiráciou sa mu stalo Turínske plátno (Sindone). Na ňom zobrazený odtlačok tváre Ježiša Krista výtvarne stvárnil v mnohých variáciách.
V domě, ve kterým se můj bratr Jaromír narodil, jsem kdysi, když mi bylo asi 15, zasadil tis, tehdy značený jako fastigiata. Časem bylo zřetelný, že je spíš erecta. Tak představil v knize Payday Vratislav Brabenec, básník, spisovatel, zahradník a bývalý člen legendárních The Plastic People of the Universe, svého staršího bratra.
Autor v této koláži esejí, rozhovorů a aforismů odhaluje pestrý obraz jednotlivých etap vývoje našeho vědomí z hlediska fenomenologického přístupu (vnímání toho, co se ukazuje) a metody LIP (Proces životní integrace), kterou již řadu let rozvíjí.
Obyvatelé Moravské Nové Vsi prožili totéž – strach, překvapení, úzkost. Ale také poznali sílu komunity, obrovskou pomoc dobrovolníků a sousedskou pospolitost. „Tornádo vzalo ve vsi ploty, ale zbořilo i ploty v našich hlavách,“ líčí jedna ze zpovídaných žen v knize, když vzpomíná na sousedskou výpomoc mezi ruinami.
Etela Farkašová sa v novej esejistickej knihe vracia k fenoménom ticha/ stíšenia a pomalosti/spomalenia ako k parciálnym kritériám na prehodnocovanie spôsobu života v zahlučnenej, hektickej nonstop spoločnosti.
Esej Tomáš Očadlíka klade otázku, která bychom snad mohli formulovat takto: Nejsou negativní důsledky vědeckého poznání tak významné, že už převyšují všechno kladné, co nám věda poskytla? A pokud nejsou, neblížíme se takovému bodu?
Památky nechráníme pouze pro ně samotné, ale především pro kulturní hodnoty, jichž jsou nositeli a které jsou důležité pro člověka a společnost. Mohli bychom tedy říci, že památky chráníme proto, aby zlepšovaly lidský život, současný i budoucí.
Devadesátá léta dvacátého století představovala u nás a ve východnější Evropě jakési „jaro národů“, jako když na pahýl ořezaná vrba znovu obrazí. Autor je rád, že si tohoto závratného období dosyta užil po opětovném návratu z exilu do Čech.
Nová kniha Františka Koukolíka Drby je určena širšímu okruhu čtenářů a pojednává o nejčastější a nejrozšířenější lidské činnosti ve všech dobách a místech. Společnost, v níž by si lidé nepovídali o jiných lidech, kteří u toho nejsou nebo nevědí, že se vypráví o nich, dosud nebyla nalezena.
Hľadáte konkrétny titul?
Použite vyhľadávacie pole na vrchu stránky!