Souborné vydání dvou memoárových textů zachycuje téměř čtvrt století Ondokova života.
Výběr z esejů o živočiších, které autor prom. biol. Pavel Pecina, CSc. zveřejňoval v časopise Nika. Eseje, psané poutavě, čtivě, někdy i poeticky či s vtipem, nejenže obsahují podrobné informace, ale vycházejí i z autorových pozorování a bohatých zkušeností.
Akademický maliar Stano Dusík (6. jún 1946, Boleráz – 6. december 2019, Florencia) sa svojím dielom zapísal do dejín slovenského, ale aj európskeho a svetového umenia. Osobitnou tvorivou inšpiráciou sa mu stalo Turínske plátno (Sindone). Na ňom zobrazený odtlačok tváre Ježiša Krista výtvarne stvárnil v mnohých variáciách.
V domě, ve kterým se můj bratr Jaromír narodil, jsem kdysi, když mi bylo asi 15, zasadil tis, tehdy značený jako fastigiata. Časem bylo zřetelný, že je spíš erecta. Tak představil v knize Payday Vratislav Brabenec, básník, spisovatel, zahradník a bývalý člen legendárních The Plastic People of the Universe, svého staršího bratra.
Autor v této koláži esejí, rozhovorů a aforismů odhaluje pestrý obraz jednotlivých etap vývoje našeho vědomí z hlediska fenomenologického přístupu (vnímání toho, co se ukazuje) a metody LIP (Proces životní integrace), kterou již řadu let rozvíjí.
Obyvatelé Moravské Nové Vsi prožili totéž – strach, překvapení, úzkost. Ale také poznali sílu komunity, obrovskou pomoc dobrovolníků a sousedskou pospolitost. „Tornádo vzalo ve vsi ploty, ale zbořilo i ploty v našich hlavách,“ líčí jedna ze zpovídaných žen v knize, když vzpomíná na sousedskou výpomoc mezi ruinami.
Etela Farkašová sa v novej esejistickej knihe vracia k fenoménom ticha/ stíšenia a pomalosti/spomalenia ako k parciálnym kritériám na prehodnocovanie spôsobu života v zahlučnenej, hektickej nonstop spoločnosti.
Esej Tomáš Očadlíka klade otázku, která bychom snad mohli formulovat takto: Nejsou negativní důsledky vědeckého poznání tak významné, že už převyšují všechno kladné, co nám věda poskytla? A pokud nejsou, neblížíme se takovému bodu?
Památky nechráníme pouze pro ně samotné, ale především pro kulturní hodnoty, jichž jsou nositeli a které jsou důležité pro člověka a společnost. Mohli bychom tedy říci, že památky chráníme proto, aby zlepšovaly lidský život, současný i budoucí.
Devadesátá léta dvacátého století představovala u nás a ve východnější Evropě jakési „jaro národů“, jako když na pahýl ořezaná vrba znovu obrazí. Autor je rád, že si tohoto závratného období dosyta užil po opětovném návratu z exilu do Čech.
Nová kniha Františka Koukolíka Drby je určena širšímu okruhu čtenářů a pojednává o nejčastější a nejrozšířenější lidské činnosti ve všech dobách a místech. Společnost, v níž by si lidé nepovídali o jiných lidech, kteří u toho nejsou nebo nevědí, že se vypráví o nich, dosud nebyla nalezena.
Jungovsky laděné postřehy a vhledy z každoročních pobytů v temné komoře. Kde končí psychologie a začíná mystika? Zlomky i delší texty známého přírodovědce trochu ve stylu Jungových Septem sermones ad mortuos.
Východiskem textu na pomezí reportáže, eseje a odborného pojednání je otázka, co by se dělo, kdyby lidé v jednu chvíli zmizeli z povrchu Země. Tedy všichni lidé. Důvod spekulace je sice nevyřčený, ale zřejmý: teprve když si nás odmyslíme a představíme si, "co bude dál", odkryje se náš současný, přítomný vliv.
Žijeme ve zvláštní době, jež se zdá být každým rokem podivnější. Mnozí lidé si kladou otázky: Co se to na Zemi odehrává? Co se stalo s lidstvem a Zemí zejména v posledních letech? Proč se to děje? A jak to všechno skončí?
Dávný a přitom stále aktuální příběh o žízni po moci. Tragédie člověka, který chce vše, protože sám není nic.
Hra o velkých vášních a malých lidských špinavostech přináší strhující příběh ďábelské intriky, která z čestného člověka udělá vraha milované ženy.
Dávný a přitom stále aktuální příběh o žízni po moci. Tragédie člověka, který chce vše, protože sám není nic.
Prodává se pouze společně se svazkem Dvanáct nejlepších her 1. Dvousvazkový soubor dvanácti her Williama Shakespeara je výběrem toho nejlepšího z jeho dramatické tvorby. Druhý svazek nás přenáší do druhé poloviny autorovy tvorby, do počátků baroka. Pevný řád světa se v jeho hrách rozpadá a autor nahlíží do nitra svých postav.
Životní funkce člověka mají příliš mnoho proměnných, než aby bylo možno předpovědět jeho budoucí chování. Toho se týká třináctero nevšedních a někdy až bizarních životních příběhů. Známe celek, vnímáme ale stín detailu, jsme správně přítomni ve svém těle každou vteřinou, co jich v našem životě je?
