Vzpomínky malířky a ilustrátorky Aleny Ladové na jejího otce Josefa Ladu, jedinečného malíře a ilustrátora. Memoárová kniha je doprovázena řadou dopisů, které si Josef Lada vyměňoval s přáteli, jako byli Jiří Mahen, Jaroslav Hašek a další. Obsahuje také ilustrace Aleny Ladové a jejího tatínka Josefa Lady a rovněž mnoho fotografií z rodinného archivu.
Etnológ Peter Salner sa pokúša definovať problémy židovskej komunity na Slovensku. V siedmich kapitolách prináša odborný (etnologický), ale aj osobný pohľad na sedem problémov súčasnej židovskej kultúry.
Tato kniha představuje „to nejlepší z Václava Cílka“. Jde o výbor, který mapuje dvacetiletou spolupráci jednoho z našich nejúspěšnějších esejistů s nakladatelstvím Dokořán – od jeho prvotiny Krajiny vnitřní a vnější (2002), která se stala bestsellerem, až k dosud poslední autorské knize esejů Jak přejít řeku (2020).
Monografia Proti wetrysku predstavuje prvú ucelenú monografiu o poprednom súčasnom autorovi beletrie na Slovensku, Máriusovi Kopcsayovi (1968). Kopcsay vstúpil do slovenskej literatúry v roku 1997 ako postmodernista. Ponúkol provokatívne texty, zamerané na „obyčajnú“, frustrovanú ľudskú bytosť. Kopcsayova próza nadväzuje na takzvanú líniu odporu.
Brzy tomu bude třicet let, kdy se Česká a Slovenská republika vydaly každá vlastní cestou. Spisovatel Pavel Kosatík, který se slovenskou minulostí i současností zabývá dlouhodobě, se zamýšlí nad tím, kam slovenská společnost za oněch třicet let samostatnosti dospěla. Tuto problematiku autor nahlíží jak z hlediska Slováků, tak z hlediska Čechů.
Souborné vydání dvou memoárových textů zachycuje téměř čtvrt století Ondokova života.
Výběr z esejů o živočiších, které autor prom. biol. Pavel Pecina, CSc. zveřejňoval v časopise Nika. Eseje, psané poutavě, čtivě, někdy i poeticky či s vtipem, nejenže obsahují podrobné informace, ale vycházejí i z autorových pozorování a bohatých zkušeností.
Akademický maliar Stano Dusík (6. jún 1946, Boleráz – 6. december 2019, Florencia) sa svojím dielom zapísal do dejín slovenského, ale aj európskeho a svetového umenia. Osobitnou tvorivou inšpiráciou sa mu stalo Turínske plátno (Sindone). Na ňom zobrazený odtlačok tváre Ježiša Krista výtvarne stvárnil v mnohých variáciách.
V domě, ve kterým se můj bratr Jaromír narodil, jsem kdysi, když mi bylo asi 15, zasadil tis, tehdy značený jako fastigiata. Časem bylo zřetelný, že je spíš erecta. Tak představil v knize Payday Vratislav Brabenec, básník, spisovatel, zahradník a bývalý člen legendárních The Plastic People of the Universe, svého staršího bratra.
Autor v této koláži esejí, rozhovorů a aforismů odhaluje pestrý obraz jednotlivých etap vývoje našeho vědomí z hlediska fenomenologického přístupu (vnímání toho, co se ukazuje) a metody LIP (Proces životní integrace), kterou již řadu let rozvíjí.
Obyvatelé Moravské Nové Vsi prožili totéž – strach, překvapení, úzkost. Ale také poznali sílu komunity, obrovskou pomoc dobrovolníků a sousedskou pospolitost. „Tornádo vzalo ve vsi ploty, ale zbořilo i ploty v našich hlavách,“ líčí jedna ze zpovídaných žen v knize, když vzpomíná na sousedskou výpomoc mezi ruinami.
Etela Farkašová sa v novej esejistickej knihe vracia k fenoménom ticha/ stíšenia a pomalosti/spomalenia ako k parciálnym kritériám na prehodnocovanie spôsobu života v zahlučnenej, hektickej nonstop spoločnosti.
Esej Tomáš Očadlíka klade otázku, která bychom snad mohli formulovat takto: Nejsou negativní důsledky vědeckého poznání tak významné, že už převyšují všechno kladné, co nám věda poskytla? A pokud nejsou, neblížíme se takovému bodu?
Památky nechráníme pouze pro ně samotné, ale především pro kulturní hodnoty, jichž jsou nositeli a které jsou důležité pro člověka a společnost. Mohli bychom tedy říci, že památky chráníme proto, aby zlepšovaly lidský život, současný i budoucí.
Devadesátá léta dvacátého století představovala u nás a ve východnější Evropě jakési „jaro národů“, jako když na pahýl ořezaná vrba znovu obrazí. Autor je rád, že si tohoto závratného období dosyta užil po opětovném návratu z exilu do Čech.
Nová kniha Františka Koukolíka Drby je určena širšímu okruhu čtenářů a pojednává o nejčastější a nejrozšířenější lidské činnosti ve všech dobách a místech. Společnost, v níž by si lidé nepovídali o jiných lidech, kteří u toho nejsou nebo nevědí, že se vypráví o nich, dosud nebyla nalezena.
Jungovsky laděné postřehy a vhledy z každoročních pobytů v temné komoře. Kde končí psychologie a začíná mystika? Zlomky i delší texty známého přírodovědce trochu ve stylu Jungových Septem sermones ad mortuos.
Východiskem textu na pomezí reportáže, eseje a odborného pojednání je otázka, co by se dělo, kdyby lidé v jednu chvíli zmizeli z povrchu Země. Tedy všichni lidé. Důvod spekulace je sice nevyřčený, ale zřejmý: teprve když si nás odmyslíme a představíme si, "co bude dál", odkryje se náš současný, přítomný vliv.
Žijeme ve zvláštní době, jež se zdá být každým rokem podivnější. Mnozí lidé si kladou otázky: Co se to na Zemi odehrává? Co se stalo s lidstvem a Zemí zejména v posledních letech? Proč se to děje? A jak to všechno skončí?
Dávný a přitom stále aktuální příběh o žízni po moci. Tragédie člověka, který chce vše, protože sám není nic.
