Etela Farkašová sa v novej esejistickej knihe vracia k fenoménom ticha/ stíšenia a pomalosti/spomalenia ako k parciálnym kritériám na prehodnocovanie spôsobu života v zahlučnenej, hektickej nonstop spoločnosti.
Esej Tomáš Očadlíka klade otázku, která bychom snad mohli formulovat takto: Nejsou negativní důsledky vědeckého poznání tak významné, že už převyšují všechno kladné, co nám věda poskytla? A pokud nejsou, neblížíme se takovému bodu?
Památky nechráníme pouze pro ně samotné, ale především pro kulturní hodnoty, jichž jsou nositeli a které jsou důležité pro člověka a společnost. Mohli bychom tedy říci, že památky chráníme proto, aby zlepšovaly lidský život, současný i budoucí.
Devadesátá léta dvacátého století představovala u nás a ve východnější Evropě jakési „jaro národů“, jako když na pahýl ořezaná vrba znovu obrazí. Autor je rád, že si tohoto závratného období dosyta užil po opětovném návratu z exilu do Čech.
Nová kniha Františka Koukolíka Drby je určena širšímu okruhu čtenářů a pojednává o nejčastější a nejrozšířenější lidské činnosti ve všech dobách a místech. Společnost, v níž by si lidé nepovídali o jiných lidech, kteří u toho nejsou nebo nevědí, že se vypráví o nich, dosud nebyla nalezena.
Jungovsky laděné postřehy a vhledy z každoročních pobytů v temné komoře. Kde končí psychologie a začíná mystika? Zlomky i delší texty známého přírodovědce trochu ve stylu Jungových Septem sermones ad mortuos.
Východiskem textu na pomezí reportáže, eseje a odborného pojednání je otázka, co by se dělo, kdyby lidé v jednu chvíli zmizeli z povrchu Země. Tedy všichni lidé. Důvod spekulace je sice nevyřčený, ale zřejmý: teprve když si nás odmyslíme a představíme si, "co bude dál", odkryje se náš současný, přítomný vliv.
Žijeme ve zvláštní době, jež se zdá být každým rokem podivnější. Mnozí lidé si kladou otázky: Co se to na Zemi odehrává? Co se stalo s lidstvem a Zemí zejména v posledních letech? Proč se to děje? A jak to všechno skončí?
Dávný a přitom stále aktuální příběh o žízni po moci. Tragédie člověka, který chce vše, protože sám není nic.
Hra o velkých vášních a malých lidských špinavostech přináší strhující příběh ďábelské intriky, která z čestného člověka udělá vraha milované ženy.
Dávný a přitom stále aktuální příběh o žízni po moci. Tragédie člověka, který chce vše, protože sám není nic.
Prodává se pouze společně se svazkem Dvanáct nejlepších her 1. Dvousvazkový soubor dvanácti her Williama Shakespeara je výběrem toho nejlepšího z jeho dramatické tvorby. Druhý svazek nás přenáší do druhé poloviny autorovy tvorby, do počátků baroka. Pevný řád světa se v jeho hrách rozpadá a autor nahlíží do nitra svých postav.
Životní funkce člověka mají příliš mnoho proměnných, než aby bylo možno předpovědět jeho budoucí chování. Toho se týká třináctero nevšedních a někdy až bizarních životních příběhů. Známe celek, vnímáme ale stín detailu, jsme správně přítomni ve svém těle každou vteřinou, co jich v našem životě je?
Dva kontroverzní autoři si šest měsíců intenzivně dopisují, aby se vypsali z témat, která je pálí, obrazně i doslova. Dojde na ekzém i na Sartra, na ego i na levici. To, co začalo jako tajná korespondence zavilých nepřátel, přerostlo v jiskřivou intelektuální výměnu mezi dvěma mistry pera – slavným spisovatelem a neméně věhlasným filozofem.
Rozbor nacismu coby vyvrcholení krize evropských hodnot. Picard nevidí v nacismu osamocený jev, ale symptom degenerace a deformace moderního člověka, kterého vnímá jako člověka naprosté diskontinuity, manipulovatelného každým, kdo této roztříštěnosti dá byť zkarikovanou jednotu.
Původně zamýšlený běžecký průvodce po nenápadných místech v mém okolí se proměnil v něco jiného, neboť se záhy ukázalo, že kamkoli doběhnu, nevyhnutelně naleznu sebe sama, a že i v místech, kde nic není, je ve skutečnosti všechno.
Slovenský výber z esejistiky, publicistiky a príležitostnej tvorby Pétera Esterházyho v preklade Renáty Deákovej obsahuje texty, ktoré vznikli v rokoch 2003 až 2016 pri rozličných príležitostiach a pre rôzne časopisy.
Tato knížka je o životě, o ženě, o lásce, o touhách a vášních, o životních prožitcích a také o příležitostech a možnostech, které jsme mnohdy my, ženy, nechaly ležet ladem jenom proto, abychom byly dokonalé a stále pro ty druhé připravené. Proč? Bylo nám to tak předáno? Možná? Anebo jsme jen nevěděly, že to může být jinak?
„Extramundánní básník“, tvůrce eposů, básní a povídek, esejista a znalec hudby Karl Spitteler (1845 až 1924), dodnes jediný švýcarský nositel Nobelovy ceny za literaturu, je v Čechách zcela neznámou postavou. Petr Babka jej v objemném svazku obsáhle představuje takřka ve všech žánrech. Na prvním místě je zde mohutná epická skladba Prométheus a Epimétheus.
Hľadáte konkrétny titul?
Použite vyhľadávacie pole na vrchu stránky!