Zřejmě nejnázornější Guénonovo dílo. Poukazuje v něm na neudržitelnost iluzí, v nichž dlouhá staletí žije západní svět, který ovšem nevyhnutelně spěje k bodu obratu. Naše civilizace může zmizet stejně jako tolik jiných – proto i moderní krize je součástí cyklického vývoje. Je to konec iluzí, ale také iluze konce.
Hieronymus ze Stridonu čili svatý Jeroným napsal na sklonku 4. století podle modelu, zděděného od antických rétorů, první dějiny křesťanského písemnictví. Zahrnul do nich autory knih Nového zákona, teology pravověrné i heretické, i první autory duchovní poezie. Bral v potaz jak teologickou, tak literární stránku jejich díla.
62 článkov knihy je rozdelených do 10 skupín, a to od histórie rastu svetovej populácie cez varovné hlasy, kritikov a popieračov preľudnenia a stanoviská cirkví až po bezradné ,, čo bude ďalej?
Hlavní téma nového dvojčísla Labyrint revue pro rok 2015 je reflexe tzv. nového voyeurismu, které se věnují původní i překladové beletristické a teoretické texty, eseje, povídky a obsáhlá barevná příloha se současným výtvarným uměním. Naše povaha je ze své podstaty voyeurská: rodíme se s potřebou vidět a být viděni.
Publikácia nadväzuje na úspešnú knižočku Zo studnice rodnej reči (2005) a prináša výber príspevkov, ktoré boli pôvodne súčasťou rovnomennej rubriky počas druhého decénia jej trvania v rokoch 2002 – 2011 v časopise Kultúra slova. Zostavovatelia ponúkajú pestrú koláž vzácnych svedectiev z nárečí a o nárečiach, zaradených do siedmich tematických okruhov.
Monografie přináší závěry antropologického terénního výzkumu uskutečněného v letech 2013-2014 v oblasti ukrajinského Polesí a Zakarpatí s cílem zmapovat za využití narativních rozhovorů dodnes živé projevy magie a víry v pověry a to, jak se odrážejí v každodenním životě tamějších obyvatel.
Kniha představuje dvě neznámé, dosud nepublikované řady korespondence tří významných představitelů české kultury. Čerpá výhradně z archivních zdrojů. Dvě třetiny editovaných čísel (133) zaujímá vzájemná korespondence Aloyse Skoumala (37) a Jana Čepa (96). Vzájemná korespondence Aloyse Skoumala s Františkem Halasem obsahuje 47 listů.
Literárněvědná monografie A. K. K. Kudláče zkoumá vybraný segment současné české populární literatury, konkrétně tzv. populární fantastiku (science fiction, fantasy, horor) a komparativně též detektivní prózu, z hlediska teorie literárních žánrů. Analýza textů je funkčně doplněna vhledy do recepčních a komunikačních kontextů této literatury.
Jaký obraz člověka nabízejí současné společenské a humanitní vědy?
Kniha vypráví příběh utváření, vzestupů a pádů moderního západního člověka, který se svými představami o světě a svém místě v něm výrazně odlišuje od lidí antiky a středověku. Hluboké změny, započaté italskou renesancí, německou reformací a ranou modernitou 17.
Dmitrij Sergejevič Lichačov koncipoval svůj stručný nástin (Těkstologija. Kratkij očerk 1964) na základě textologického studia staroruské literatury, jež vyústilo v jeho velké práci Těkstologija. Na matěriale russkoj litěratury X.–XVII. vv. (poprvé 1962).
Nejvýznamnější představitel české germanistiky v období před druhou světovou válkou Otokar Fischer (1883-1938) se rovněž podstatně zapsal do dějin literárněvědné bohemistiky a oboru propojujícího zájmy obou filologií, germanobohemistiky, výraznou pozornost věnoval otázkám teatrologickým.
Změny v oblasti vzdělávání jsou na celém světě předmětem intenzivního zájmu výzkumníků, politiků, učitelů i ředitelů škol a rodičů. Stále však zaznamenáváme, že značný počet pokusů o koncepční změny ve vzdělávání selhává. Zřejmě ani nedávná česká reforma nesplnila očekávání, která do ní byla vkládána.
Hlavním hrdinou knihy je „fenomén hlavy“, kterou autor představuje v širokém spektru různých jazykových a kulturních souvislostí.
Kniha francouzské socioložky Elisabeth Badinterové hledá odpověď na otázku, jakého reálného pokroku se v posledních patnácti letech dosáhlo v sociálním a společenském postavení ženy ve společnosti. Autorka poukazuje na to, že úděl žen se, i přes zdánlivý pokrok, příliš nezlepšil.
Maďarský bohemista, literární vědec, estetik a vysokoškolský pedagog István Vörös je především básník, třebaže doma i v zahraničí jsou oceňovány i jeho prózy a dramatické texty. A básník je to nápaditý, hravý, nekonvenční. Všechny uvedené kvality zcela samozřejmě a přirozeně uplatňuje rovněž ve svých odborných reflexích.
Kniha se váže k souběžně vydávanému výboru z prací Růženy Grebeníčkové O literatuře výpravné. Úvodní studie přibližuje způsob autorčina psaní a na vybraných příkladech se pokouší rekonstruovat postupný vznik jejích textů. Zabývá se kritickým navazováním R.
Kniha Moudrost starých Čechů s podtitulem Odvěké základy národního odboje, která vyšla roku 1943 v americkém exilu, zaujímá jedinečné místo v tvorbě Romana Jakobsona (1896–1982). Literárněhistorický zájem zde přerůstá v otevřeně manifestovanou ideologii „československého“ vlastenectví, jež se účinně zapojuje do národního odboje proti nacismu.
Je dobře se při četbě ptát, co chtěl básník říci? Jinými slovy – je autor literárního textu garantem jeho významu? A je důležité, aby čtenář onen význam nalezl? Co potom čtenář sám, je pouhým konzumentem daného textu, nebo se i on může stát tak trochu autorem, a text do jisté míry dotvářet?
Tato kniha se věnuje otázkám, které dosud v souvislosti s tématem České filharmonie zůstávaly stranou. Jejím cílem je kontextuální výklad kulturní, společenské a politické role ČF, který se soustředí na analýzu této role v období vrcholícího stalinismu.
