Měsíc před smrtí si Andersen poznamenal: „Žádný sochař mě nezná, neviděl mě číst, neví, že děti nemám za zády, na klíně ani na koleni; že mé pohádky jsou stejně tak pro starší publikum jako pro děti. Že naivní jsou mé pohádky jen zčásti, že jejich solí je humor.“ Humor tu opravdu najdeme, jenže jak známo, sůl dokáže být pěkně štiplavá.
Kniha obsahuje interpretace předních Bezručových básní. Autor knihy se v ní zaměřuje na jejich poetiku a zasazuje je do dobového literárního kontextu první třetiny dvacátého století. Porovnáním s jinými literárními představiteli je zdůrazněna tvůrcova osobitost a jeho přínos do vývoje české poezie.
Publikace obsahuje některé důležité texty polské sociologie kultury a literatury, českému pohledu tak trochu skryté v záplavě toho, co k nám přichází ze Západu. Zaměřuje se na významné polské osobnosti těchto oborů od meziválečného období po současnost (S. Bystroně, S. Ossowského, S. Żółkiewského, A. Kłoskowskou ad.).
Nejnovější kniha Noama Chomského Jakými tvory jsme?
Autor mapuje několik aspektů současné české jazykové kultury, především pak tendence na jedné straně k zhovadění a tzv. buranizaci (hovězí čeština), na druhé pak k feminizaci a infantilizaci (zdrobněliny, afektovanost, medovitost).
Publikace se zabývá satirou jako svébytným žánrem římské literatury. Vymezuje satiru v rámci diachronního vývoje žánru a zasazuje ji do kontextu, uvádí její zvláštnosti a specifické problémy, na něž se při jejím zkoumání opětovně naráží.
Sigismund Bouška (1867–1942) zůstával mnoho let zcela neprávem stranou hlubšího zájmu badatelů i širší veřejnosti. Splacením tohoto dluhu se stává publikace Petra Bergmanna, který s erudicí osvětluje Bouškovy životní osudy a čtivým způsobem přibližuje mnohovrstevnaté dílo jednoho z vůdčích představitelů Katolické moderny.
Dílo Franze Kafky nás dodnes fascinuje, mimo jiné tím, jak úspěšně se vzpírá jednoznačným interpretacím. V této knize Jan Kosek poukazuje na některé méně známé souvislosti spisovatelova života a díla, které vznikalo v rámci velice složitého společenského, politického a intelektuálního kontextu tehdejší Mitteleuropy.
V pořadí již dvanáctý sborník Asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka (AUČCJ) nabízí čtenářům výběr těch nejdůležitějších a nejzajímavějších příspěvků přednesených na čtyřech pravidelných společných setkáních Asociace uskutečněných v roce 2017.
Irský básník a prozaik Justin Quinn (* 1968), který od počátku devadesátých let žije v Praze a přeložil do angličtiny mimo jiné básně Petra Borkovce, Bohuslava Reynka či Jana Zábrany, předkládá v této monografii souvislý výklad obousměrných kontaktů východoevropské (především české a ruské) a anglicky psané poezie v období studené války.
Kniha je věnována problematice bilingvismu, jež představuje aktuální společenské téma diskutované jak odbornou veřejností (lingvisty, psycholingvisty, sociolingvisty či lingvodidaktiky, ale i jinými), tak i laiky, jim všem je tato publikace také určena.
V oblasti češtiny jako cizího jazyka sílí diskuse o tom, jak ve výuce, při koncipování učebních materiálů nebo hodnocení a testování zacházet s jednotlivými varietami češtiny, především spisovnou a obecnou češtinou, diskuse dobře známá z kontextu české jazykovědy a české školy. V rámci výuky češtiny pro cizince je přitom třeba se vyrovnat také s tzv.
Slovník literárněvědného strukturalismu představuje vůbec první takto tematicky vymezenou terminologickou příručku, která postihuje strukturalismus ve všech jeho podstatných dimenzích a podobách, jež získal v rámci literární vědy v průběhu dvacátého století.
Z trojice pardubických bratří Vokolků, mimořádného zjevu české kultury 20. století, byl po dlouhá desetiletí znám především nejmladší z nich – spisovatel Vladimír Vokolek.
Thomas Foster vysvetľuje literatúru ako nečakané dobrodružstvo, ktoré nám odkrýva nové svety poznania. Hoci priznáva, že veľké príbehy a emócie boli napísané už kedysi dávno a každá doba ich len nanovo prerozpráva a dá im nový šat, nedajme sa zmiasť.
Zo všetkých literárnych druhov je román bezpochyby najpríťažlivejší a najdiskutovanejší. Od Petronia, Miguela de Cervantes, Madame de la Fayette, Jane Austinovej až po súčasných majstrov sa román vyvíjal v závislosti od spoločenských, sociálnych a technologických zmien, celé stáročia vstrebávajúc tradíciu a nové myslenie.
Kniha Neslovanské elementy v kulturách a jazycích Slovanů navazuje na sérii publikací slavistického projektu spojeného s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. 18 textů tohoto svazku je rozděleno do tří oddílů (Jazyk, Literatura, Dějiny a kultura).
Maupassant podle historiků buď psal, nebo souložil - údajně měl až tisíc milenek, většinou prostitutek. S těmi měl potíže i zfetovaný Baudelair, který své poslední partnerce platil, aby se mohl dívat, jak se svléká. To Edgar Allan Poe měl zase vážné problémy s pitím a upil se k smrti. Hemingway na tom byl s pitím podobně, ale deprese se zbavil ránou z pušky.
Hospodský vypravěč, pábitel, zapisovatel hovorů a kronikář nejrůznějších profesí. Tak bývá Bohumil Hrabal nejčastěji označován — nejsou to však jen publicistická klišé?
