Mila Haugová (1942) začínala v roku 1980 Hrdzavou hlinou. O niekoľko rokov neskôr už jej poézia „pomaly zarastá striebrom a zelenou s trochou červenej / hrdze“. Až sa napokon farba hliny v Cetonii aurata (2013) zaskvie zlatou a celý alchymistický proces jej písania akoby sa tak zavŕšil. Spôsob básnenia Mily Haugovej je nevyčerpateľný (a nevyčerpávajúci).
Petra Kukala jsme v jeho předchozích sbírkách poznali jako citlivého polabského portrétistu, stejně jako básníka upírajícího zrak za obzor smyslově hmatatelné skutečnosti, kde se vidění a vědění stává jistotou jiného druhu. V Předposledním vlaku ho poznáváme i jako básnického „chvilkaře“, tedy lyrického komentátora každodennosti.
Soubor několika „obrázků ze života“, nejdříve z Anglie, poté z Čech, je sebereflexivní přemýšlivou prózou, proloženou poezií. Ač text začíná jako cestopisné vyprávění o studentském pobytu v Anglii, postupně se proměňuje v mozaiku drobných příběhů a veršů, a vytváří tak spíše snivě poetický obraz emocionálních zážitků a postřehů mladé autorky.
Všude chleba o dvou kůrkách. Staré přísloví, jak už to tak přísloví umí, vypovídá o tom, že lidské radosti, starosti i strasti jsou ve všech zeměpisných šířkách vlastně stejné. I když se někdy zdá, že člověk chroustá samé staré patky, i tak probleskne slunce, teplo, vtip. A taková je i úsporná a sebeironická poezie Češky přesazené do Kanady.
Pro mnohé čtenáře Václava Daňka, autora dnes už úctyhodného díla povýtce expresivní a milostné lyriky, budou tahle jeho veskrze satirická Žihadýlka určitým překvapením.
Marton sa vo svojej ôsmej zbierke básní postavil do role samého seba. Vyzliekol sa z kože. Totálne. Prezentuje sa v nej "prózou vo veršoch". Niektoré nezvyčajne dlhé básne, sú vlastne akoby príbehmi, ktoré vypovedajú o sile čo sa ukrýva v nemennom pocite. Vo večnosti. Láska, ako hlavný motív v tejto zbierke dostáva priestor na každej strane.
Italská Cantos (LXXII–LXXIII) byla napsána italsky koncem roku 1944, kdy byla zdevastovaná Itálie rozdělena (Spojenci a italská vláda ovládali jih, Němci a Mussoliniho Republika Salo sever) a Ezra Pound věřil v její možnou obrodu. Kvůli obsahu těchto dvou zpěvů byl soubor Cantos mnoho let (do roku 1987) vydáván bez nich.
Michel Faber je bytostný prozaik, básním se věnoval jen okrajově a sám vtipkoval, že tímhle tempem bude mít dost materiálu na první sbírku někdy ve svých devadesáti letech.
Texty básnickej zbierky Jána Feketeho (najmä prvých dvoch častí Nervy a Kozmologikum) sú plné ozvien a alúzií, zaznievajú v nich obzvlášť intenzívne ozveny poetík 60-tych rokov minulého storočia, apely sú však dnešné, naliehavé. Nie je to "kritika spoločnosti" a jej pomerov, Feketeho vzbura nie je v podstate ani vzburou, je výstražne vztýčeným prstom.
Zdá sa nám, že renesancia je od nás ďaleko, no poéziu Johna Donna, vrcholného predstaviteľa alžbetínskeho obdobia (žil v časoch W. Shakespeara) , v preklade Jany Kantorovej Bálikovej čítame, akoby bol naším súčasníkom.
Zkrocení tří jedů je báseň Dharmy; je to „Dharma jedna báseň“, rada od srdce k srdci, esence zkušeností velikého Mistra, napití přímo z pramene – nezkaleného, nezředěného, doušek Buddhovy Nauky takové, jaká je.
Výber z poézie Milana Rúfusa, nášho najvyznámnejšieho básnika,ktorý svojou tvorbou oslovil mnohé generácie.
Táto zbierka je plná intímnej poézie debutujúcej poetky Michaely Vankovicovej, ktorá knihou vstupuje do literárno-čitateľského života s podporou Spolku slovenských spisovateľov v rámci Edície mladých slovenských autorov (EMSA) časopisu Dotyky.
Uchopiť prežité roky života, objímať stromy, uzatvárať symbolicky rukami kruh či prijímať prirodzenosť... Mnoho vecí si môžeme predstavovať pri slovnom spojení Objímanie letokruhov.
Básnický rukopis Radomíra Andrića nie náhodou vychádza zo slova, darujúceho a osvecujúceho, ktoré nás vyťahuje a dvíha z neznesiteľného bahna každodennosti.
Debutová básnická zbierka filmového a televízneho scenáristu a režiséra Michala Baláža O je súbor básní, ktoré vznikali počas jeho polročného pobytu v Nórsku, kde si formou poézie pod vplyvom rôznych vonkajších a vnútorných vplyvov (polárna noc, nehostinné počasie, majestátna príroda, tvorivý blok v písaní celovečerného scenára, samota a odlúčenie,
Ivana Kladivíková Miháliková (1982, Handlová) sa písaniu poézie začala intenzívnejšie venovať počas magisterského, neskôr aj doktorandského štúdia a učiteľského pôsobenia na FF UK v Nitre. Charakteristickým pre básne prezentované v zbierke je minimalizmus, kompaktnosť, hra so slovami a voľný verš.
Sbírka básní TAK JO je závěrem trilogie, kterému předcházely knihy NU CO a LEDA ŽE, vydané v krátkém sledu po sobě. Podobně, jako obě předchozí sbírky, i tato obsahuje básně různého zaměření, od milostného či lehce erotického, přes poetické hříčky, až k temnějším strunám autorovy poezie, dotýkajícím se běhu lidského života, zrození i smrti.
Básnická sbírka Louise Glückové Noc věrnosti a ctnosti vyšla v roce 2014 a setkala se s mimořádným čtenářským i kritickým ohlasem; autorce za ni byla mj. udělena Národní knižní cena za poezii. Spíše než o sbírku samostatných básní se jedná o propojené příběhy, jež sice vycházejí z autorčina života, ale mají mnohem obecnější dopad.
Básnik Ctibor Štítnický by sa v tomto roku dožil 90 rokov. Vo svojej tvorbe sa venoval aj ľúbostnej poézii, ktorú naposledy knižne vydal pred 50 rokmi v zbierke nazvanej Ostaň tu ešte chvíľu. Žiaľ, normalizačné roky tomuto významnému poétovi nedovolili uverejňovať svoje verše.