Základním rysem Soukupových básní je formální jednoduchost, ale současně s ní také bohatá slovní zásoba, čistota a vybroušenost. Celkovému naladění sbírky se poněkud vymyká poslední oddíl nazvaný Berlín.
V nové sbírce Murrer zřetelně našel svou parketu v básních s epickým náběhem, ve vyprávění lyrizovaně skicovaných příběhů. Jeho dlouhé, ale i krátké básně jsou jakýmisi situačními scénáři: lyrický subjekt tyto situace „jen“ vidí a slyší a svou dikcí je destiluje do významů univerzálních.
Netradičně vypravená dvojsbírka pražského básníka. Sbírka Dva ořechy / 10 000 piv je jakousi dvoj-knihou, která na malé ploše přináší výběr z Motýlovy poetiky. Na jednom konci je to svazek 10 000 piv, který se vrací k ostravsko-undergroundovým kořenům jeho psaní, na konci opačném je to pak jeho „postmoderní lyrismus“.
Tento výbor opomíjí Nezvalovu klasickou milostnou poezii a zvýrazňuje hravé, obskurní či vizionářské básně převážně z raného období (1920–1935). Cílem výboru není nově interpretovat Nezvala nebo představit jeho méně známé a často skoro nedostupné verše. Cílem je knížka pro potěšení i útěchu, po které člověk sáhne třeba ráno po velké opici...
Kniha byla oceněna 3. místem v literární soutěži "Ostrava - město v pohybu" v roce 2006. Tato kniha je prozaickou prvotinou básnířky s více něž desítkou vydaných knižních titulů. Když básník začne psát prózu, můžeme obvykle čekat překvapení. V tomto případě velmi příjemné
Autor Diabolských balád siahol po všedných myšlienkach, až vytvoril zaujímavé dielko básní, ktoré Vás chytia za srdce, pohladia dušu, otvoria oči v úžase nad napísaným dielkom.
Súborné dielo.
Hanbalky – verše škádlivé, vypluly na povrch z textů. Nikomu není na škodu zhoupnout se na vlnách sexu. Dlouhá léta shromažďoval známý autor knížek pro děti, autor desítky textů k populární hudbě více než dvě stovky textů pro pěvecké sbory a sólisty. Václav Fischer si často hrál i s verši hodně prostopášnými.
Tretia básnická zbierka mladého autora zaujme svojou nekonvenčnosťou, iným pohľadom na svet o nás i okolo nás, ako aj voľnou veršovou formou, pripomínajúcou básne v próze. Bakošove verše zaujmú i netradičnými poetickými obrazmi, metaforami či myšlienkovými spojeniami. Jeho pohľad na svet a život vyjadrený v básňach je originálny.
Básnická prvotina publicistu, na ktorej margo Ivan Štrpka napísal: „Stručný a rázny pohyb aj slovný obrat ,päsťou do ticha‘ je priam hmatateľným výrokom, až takmer fyzicky pádnou charakteristikou nemého a pritom výrečného gesta aj ,poetického grifu‘ celej zbierky.
V tomto prípade ide o poetický debut.
Zámerom zostavovateľa Jána Gbúra zjavne nebolo potvrdiť Hviezdoslavov status „maturitného” autora par excellence v podobe akejsi povinnej čítanky školského hviezdoslavovského kánonu.
Pavel Jozef Šafárik (1795 – 1861) si získal meno a uznanie vďaka trom priekopníckym dielam – Dejiny slovanskej reči a literatúry všetkých nárečí (1826), Slovanské starožitnosti (1837), Slovanský národopis (1842). Dlhoročnej vedeckej a systematickej práci však predchádzalo krátke, ale o to intenzívnejšie rané umelecké tvorivé obdobie.
Unikátne vydanie, ktoré prvýkrát prináša kompletné básnické dielo Miroslava Válka (vrátane veršov pre deti). Viaceré básne, ktoré autor publikoval v 40. rokoch v katolíckych časopisoch, ale i verše písané podľa socialisticko-realistickej schémy, sa tu dočkali knižného vydania.
Ďalšia časť „duchovnej autobiografie“ (po knihe Mrzáci studenej vojny), v ktorej autor zužuje záber na esprit svojich doterajších umeleckých aktivít – rekapituluje lyriku od prvej zbierky Oheň až požiar až po najnovšiu, dosiaľ nepublikovanú básnickú zbierku.
Nová zbierka básní, ktorých spoločným menovateľom je láska a prostota. Príbeh "osobný" je filozofiou staroby s poďakovaním za účasť na Bytí, "súkromný" príbeh Zuzana tvorí rámec zbierky. Obidva príbehy sa dejú na pozadí príbehu "verejného", vyjadrujúceho ľútosť, že ľudstvo doteraz nenašlo ideálnu podobu spoločenského zriadenia.
Bagately, 10. svazek Spisů Vladimíra Holana, přinášejí prvotinu Blouznivý vějíř, autorem zavrženou, a znění 1. (1930) a 2. (1936) vydání Triumfu smrti, tedy předchůdce textu, který básník považoval za definitivní až v přepracování z roku 1948. Znamená to, že obě tyto sbírky dokládají prehistorii Holanova díla.
Ingrid Lukáčová, stredoškolská profesorka slovenského jazyka a filozofie, má už sa sebou vydanie troch básnických zbierok: Slnko šetrí zápalkami (1996), Písmovízia (2002) a Láskolam (2004). Preto sa v jej prípade čitateľ môže tešiť na zrelý, harmonický prejav. Rukopis obsahuje 48 básní kompozične roz-delených do dvoch častí (Rezonancia, Si a Ja).
