Podjavorinskej balady (Čakanka. Zlatá húska. Karbunkul. Siroty.Gajdoš Filúz. Zlocha z Turej lúky. Vodník. Lesná panna. Utopená.Umrelec a ďalšie) patria medzi klenoty slovenskej básnickejtvorby. Vychádzajú z ľudovej tradície. ale zdôrazňujú najmävšeľudské hodnoty a citové polohy života človeka. Živým jazykom.humorom a iróniou však reagujú i na rozpory sveta.
Eugénio de Andrade (*1923) je básník smyslů a přírody. Ze slov těží intenzitu světla a žáru, okamžiků nesmrtelnosti, ale i hlubin stínu a fatality v působivých obrazech evokujících spojení přirozenosti člověka a přírody v harmonii světa i ve smíření s "bílým mlčením pouště". E.
Sbírka Oldřicha Bubáka, "Probudil jsem spící kundaliní", nový růženec emocí dobrodruha, je volným pokračováním sbírky "Ve stínu Everestu“ a „Tingtangl“. Autor pokračuje v provázení svých čtenářů krok za krokem stezkami, kterými se ubírá jeho duch, a přibírá je k účasti na svém putování za pravdou a smyslem života.
Debut slovenského autora.
Zbierka básni, v ktorej sa lyrický hrdina stáva anjelom. Otázky skryté v znepokojivých obrazoch nadväzujú na rozvíjanie reči surrealistov.
Duchovné cvičenia pre mačku sú prvým slovenským vydaním výberu z básní poetky tzv. Generácie súčasnosti Haliny Poświatowskej v preklade Petra Milčáka. V jej poézii sa prepletajú motívy lásky a smrti, sú hlbokou štúdiou ľudskej prirodzenosti, úvahami o žene uvedomujúcej si vlastnú konečnosť.
Hana Karolina Kobulejová otevírá čtenářům dveře do svého osobitého světa, v němž se hmatatelné proplétá s cítěným a blízkost dvou lidí je mnohem spíš tušenou nadějí, než něčím nezpochybnitelným či daným, a to i přesto (nebo snad právě proto), že autorčina vnímavost koření hluboko v duši.
Vydanie Básní Františka Andraščíka nadväzujej na edíciu jeho Esejí (vybral, zostavil, predslov a edičnú poznámku napísal Ján Zambor, Levoča: Modrý Peter, edícia Sivá brada, 2006) a vydavateľsky kompletizuje jeho literárny odkaz.
V lese nedaleko Kounovských řad se od roku 2011 vynořují z jehličí a podrostu kamenné monumenty. O příběhu jejich ožívání píše Václav Cílek: „Domnívám se, že oblast kolem Kounova a jeho kamenných řad představovala monumentální ceremoniální krajinu z doby, kdy vzpomínka na krásnou Helenu, udatného Achilla a hrdiny trojské války byly ještě živé.
V roku 2003 debutovala zbierkou Oberanie raniek.
Antologie Rytíři textových polí chce českému čtenáři přadstavit slovenskou poezii po roce 1989. Vychází z přesvědčení, že se vyplatí seznámit se na vlastní oči s autory, kteří aktivně mění reliéf básnického Slovenska tváří v tvář tematickým a výrazovým výzvám, jež před nás staví pohyblivý horizont přítomnosti.
Kritikmi vyzdvihovaná trilógia Jona Fosseho Bdenie (2007), Sny Olavove (2012) a Na sklonku dňa (2014), krorá má svoje pevné miesto v nórskej literárnej histórii už dnes, je lyrickým rozprávaním o dvoch mladých milencoch, Aslem a Alide, a ich alegorickej ceste po západnom Nórsku.
Těkající a zároveň intenzivně svůj je slovinský básník Iztok Osojnik. Je autorem nezvyklé poezie: čtenáře doprovází na řadu míst Evropy i za moře, projde se po řeckých plážích, pod pilíři pařížských mostů, berlínskými ulicemi, probudí se uprostřed americké pouště.
Autorka sa narodila v roku 1975. Vyštudovala filmovú dramaturgiu a scenáristiku. Poéziu a prózu publikovala v časopisoch park, Fragment a Host. Prekladá z francúzštiny, je redaktorkou filmovoteoretického časopisu Kino-ikon a zamestnankyňou VŠMU. K vlastnej domácnosti sa stále nedopracovala. Momentálne sa o to snaží v Bratislave.
Svět se schovává za slova, za řeč, do zářečí, anebo naopak – teprve řeč dává světu život. V druhé sbírce Renaty Bulvové je od obojího a přitom dohromady: nachází jemné paradoxy každodenní, všední existence, její bezděčná kouzla, radosti i smutky.
