Když v roce 1988 vyšel tento autorův debut, způsobil senzaci. Byl označen za nejlepší dánskou prvotinu desetiletí a autor za něj sklidil několik literárních cen. Kniha vlastně ani jako debut nepůsobí, naopak vyvolává dojem, že se jedná o dílo autora zralého, zkušeného a sebevědomého. Je svérázně pojatými dějinami dánských snů, tj.
Povídkový soubor vyprávějící příběhy lidí z jihočeské vesničky Čekání.
Výsostne aktuálna trojnovela nás zavedie do troch spoločenských prostredí: do luxusného bytu, do úradu – a potom už rovno na ulicu. Tam sa totiž odohráva zarážajúco sa odvíjajúci príbeh troch mužov. V prvej časti „včelia kráľovná“, pekná pani Zita, doslova dusí svojou nadradenosťou svojich dvoch Jánov: muža a syna.
Autorka prichádza s rukopisom zbierky poviedok po dlhodobej časopiseckej príprave, kedy sa predovšetkým v časopisoch Romboid a Slovenské pohľady dostatočne vyprofilovala ako autorka výsostne subjektívnej ženskej lyriky. V sviežich poviedkach prináša čitateľom vyzretý autorský rukopis, hlboké hodnotové ukotvenie a výrazný estetický rozmer.
Kniha Jedna žena je veľkým vyznaním lásky aj pohŕdania, filozofickým prieskumom mnohých tvárí a masiek erosa. Autorov charakteristický verbálny ohňostroj je ódou na ženy krásne i škaredé, príjemné aj nevrlé, kypré i kostnaté, monogamné aj promiskuitné, zvodné, odmietavé, spurné i nenásytné.
V posledním dílu tetralogie se znovu setkáváme s našimi přáteli Achmedem, Grunthorem, Rapsodií a Ashem a mnoha dalšími, kterým se podařilo na novém kontinentu nastolit mír. Démonského ducha, se jim však porazit nepodařilo a Rapsodii hrozí smrtelné nebezpečí.
Ružena, Klára, Elena, mama. A jedna rodinná oslava, kde je takmer všetko inak. Alebo je všetko práveže tak. A jeden pohreb na konci. Ženské postavy Jany Juráňovej sa nemôžu sťažovať na to, že by zanikali v Žene, ktorú nielen literatúra tak často ťahá za nohy. Ženy sú orodovnice.
Erotická poviedka v denníku Le Monde ukončí vzťah autora s jeho priateľkou. Rozhodne sa odísť do Ruska a nakrútiť reportáž o poslednom zajatcovi druhej svetovej vojny, Andrásovi Tomovi, ktorý strávil päťdesiattri rokov v psychiatrickej liečebni. Autor sa pokúša vypátrať minulosť starého otca, ktorý cez vojnu kolaboroval s Nemcami.
Román z lékařského prostředí s výraznými autobiografickými prvky, který při svém uvedení na americký knižní trh v roce 1978 způsobil doslova poprask v literárních i medicínských kruzích a je od té doby přirovnáván k Hellerovu románu Hlava 22 - tak jako Heller demýtizoval armádu, tak Shem píchl do vosího hnízda amerického zdravotnictví.
V tomto románu sleduje autor (vl. jm. Stephen Bergman) další osudy svého alter ega Roye Basche, hlavního hrdiny svého předchozího bestselleru Dům Páně (česky 1999) na jeho pouti spletitým světem medicíny. Roy se rozhodl specializovat se v jednom z oborů BPP (bez péče o pacienta) – v psychiatrii.
Román o snaze prosadit svou identitu a individualitu navzdory pevnému sevření židovské komunity.
Poslední díl volného triptychu (předchozí dvě knihy nesou názvy Monarcha Absint a Schola alternativa) vypráví o cestě za světlem. O cestě světy, které jsou autorce vlastní – temné, surreálné, symbolické.
Sedm vznešených Benátčanek různého věku a s různými životními zkušenostmi se sejde v domě jedné z nich, mladé vdovy Leonory, aby spolu hovořily o všech možných aspektech svých životů, a to jak čistě teoreticky, tak na základě konkrétních zážitků. Hlavním tématem jejich rozhovorů je nepřátelství mužů vůči ženám.
Autorka, kterou proslavil román Hledači mušlí, jenž se stal nejoblíbenějším románem desetiletí, pokračovala ve velké stylu i následující knihou Září, příběhem o rodině a přátelství. V době, kdy do Skotska přichází jaro a kdy se kopce Skotské vysočiny probouzejí do života, začíná příprava bálu, který se má konat v září.
Keď Sam, otec dvoch malých detí, príde o prácu, neochotne súhlasí s tým, že ostane doma, zatiaľ čo jeho manželka sa vráti do zamestnania. Hoci predpokladá, že starostlivosť o deti znamená pokojné vychádzky do parku a občasné civilizované stretnutia detí, Sam rýchlo zistí, čo znamená byť rodičom, ktorý ostal doma.
13 listov, 13 prozaických zastavení vznikalo v rokoch 2002 až 2005. Autorka žila v tomto období starostlivosťou o ťažko chorého manžela. V jej podaní dostáva každý end šancu stať sa happyendom hodným láskyplného humoru, korenistej irónie a hrejivej obraznosti. Veď ako vraví sama Jarka Blažková, alias Džára: „...
Dnes už celosvetovo známy román J. Bernlefa patrí k najprekladanejším dielam holandskej literatúry. Výraznými „postavami“ v Stratenom synovi sú okrem „hlavného hrdinu“, ostrov, pes a papagáj.
V Králíkovi pracuje jakýsi stroj, který si mumlá: Zrušme to, vraťme to zpátky. Chtěl by se vrátit do dnešního podvečera a začít všechno znovu od chvíle, kdy opouštěli dům, nedělat to, co poak dělali, neodcházet,...
Otcové a bastardi vyprávějí o nelehkosti začátků a trpkosti konců. Vyjít ze samoty, vpustit někoho do svého života, riskovat, že se společná stavba zřítí a na konci bude opět osamělost, chce nejen odvahu, ale i elementární radost ze života. Její každodenní hledání a ztrácení proplétá osudy všech postav tohoto pražského románu.
Čerstvý důchodce George, jeho žena Jean a jejich dvě dospělé děti – Katie a Jamie – jsou obyčejná anglická rodina, jejíž členové si život komplikují tak, jako se to obvykle dělává. George trpí utkvělou představou, že má rakovinu. Jean má milence. Rozvedená maminka Katie má pochybnosti o svém snoubenci. Homosexuál Jamie má trable s přítelem.
