V dobovém kontextu proměny epistemologického paradigmatu nám autor představuje dvě významné postavy renesanční skepse, ikonu tzv. politických realistů N. Machiavelliho a představitele křesťanského humanismu D. E. Rotterdamského. Rozumnost, formální logika a ostrá hranice mezi významovými binárními opozicemi prostupuje celým tímto dílem.