ev. Karel Šolc Martinů zkomponoval tyto tři krátké skladby pro klavír v Paříži o Vánocích roku 1927. O atmosféře vánoc vypovídají i původní názvy jednotlivých skladeb: Le Traîneau (Saně) v tempu Allegra, Berceuse enfantin (Dětská ukolébavka) a nakonec opět rychlé Chante de Nöel (Zpěvy Vánoc).
Beethovenova nejslavnější klavírní sonáta, která spolu s jeho Osudovou symfonií charakterizuje svého tvůrce jako osamělého titána vzdorujícího osudu, vychází v praktické nástrojové revizi Františka Maxiána.
Souborné kritické vydání děl Leoše Janáčka B/4 editoři Leoš Faltus a Miloš Štědroň Věčné evangelium, čtyřdílná legenda pro sóla, sbor a orchestr na slova Jaroslava Vrchlického, byla dokončena na jaře roku 1914. Vrchlického báseň pojednává o středověkém mnichovi Jáchymovi de Fiore, kterému anděl zvěstuje příchod říše lásky.
Málokdy se stane, aby kompozice soudobého autora dosáhla takové obliby a rozšíření v pedagogické praxi, jak je to v případě dnes již klasické sbírky drobných klavírních etud Klementa Slavického.
Souborné kritické vydání děl Leoše Janáčka H/4 kritická rekonstrukce partitury Leoš Faltus a Miloš Štědroň Houslový koncert „Putování dušičky“ je rekonstrukcí díla Leoše Janáčka, které vznikalo patrně v letech 1924–28.
Tímto dílem vrcholí dosavadní Feldova komorní tvorba. Dílo vychází z monotematické koncepce. Pro čtyři věty kvartetu je dominantní lyrický výraz - v něm se kontrastně uplatňují i plochy dramatického napětí a virtuózní stylizace. Kvartet byl napsán v roce 1993 pro Pražákovo kvarteto, které jej poprvé provedlo v USA a vzápětí v Praze.
Z celkem osmi klavírních sonát ve Fišerově tvorbě patří v pořadí šestá sonáta s podtitulem Fras (staroslovanské označení čerta) k dílům tvůrčího období 70. let. Vznikla v roce 1978, v němž se autor vrací po uměleckých výbojích let šedesátých k tradičnějšímu způsobu hudebního vyjadřování a zápisu.
Pátá klavírní sonáta vznikla v roce 1974. Stylově navazuje na skladby z šedesátých let, v nichž je patrná syntéza Fišerovy vlastní hudební řeči a podnětů nové hudby. S výjimkou závěrečného úseku sonáta užívá výhradně modu b-h-c-cis-f-fis-g, který byl prvně ve zúžené šestitónové podobě použit v roce 1965 v Patnácti listech podle Dürerovy apokalypsy.
Sedmá klavírní sonáta vznikla v roce 1985, tedy v těsné blízkosti filmové opery Věčný Faust a deset let po 6. klavírní sonátě. Podobně jako Fišerova vrcholná díla z šedesátých let je i tato kompozice modální (modus b-h-c-cis-e-f-fis-g, na třech místech rozšířen o tón es).
Tímto dílem zahajuje Editio Bärenreiter Praha kritickou edici souborného díla významného českého skladatele Miloslava Kabeláče (1908 - 1979). Edice (editorem je muzikolog a renomovaný znalec Kabeláčova díla Dr.
Pod názvem Sny a valčíky napsal přední český skladatel Luboš Fišer (narozen 1935) svým charakteristickým stylem valčíkovou fantazii, zahalenou do téměř secesní snové atmosféry.
Sborník kytarových duet přináší nápadité transkripce známých klavírních skladeb Bedřicha Smetany Nevinnost a Touha, Furiant Zdeňka Fibicha a Naše večery a Lístek odvanutý Leoše Janáčka. Obsah: autor hudby / textu / skladba Smetana Bedřich: Touha (arr. Jiří Jirmal) Janáček Leoš: Lístek odvanutý (arr.
Cyklus šesti říkadel podle anglických říkánek zvaných limericks je určen amatérskému zpívání a lze ho velmi dobře využít i při výuce angličtiny ve školách. Anglický text je převeden do češtiny a podle autora by se měly následně zpívat obě verze.
Životní osudy skladatele Gottfrieda Fingera jsou dopoud málo probádány. Narodil se pravděpodobně roku 1656 v Olomouci, avšak záhy odešel do ciziny, kde vystřídal mnoho významných míst. Skladatelský odkaz Gottfrirda Fingera je poměrně obsáhlý.
Jan Kubelík (1880-1940) patří mezi přední české houslové virtuozy. Housle studoval na pražské konzervatoři ve třídě Otakara Ševčíka, skladbu pak u Josefa Foerstera, Karla Knittla a Karla Steckera. Po studiích se věnoval výlučně sólistické koncertantní činnosti.
rev. Jan Štědroň, Bohumír Štědroň Typické barokní houslové sonáty, komponované mistrem tohoto nástroje, dvorním houslistou pruského krále Friedricha. Svazek obsahuje sonáty A dur, a moll a G dur pro housle a klavír. Houslový part čtvrté sonáty A dur je uveden ve dvou verzích.
V srpnu 1917, několik dní po dokončení velkolepé symfonické básně Zrání, vytvořil Josef Suk drobnou příležitostnou bagatelu S kyticí v ruce pro flétnu, housle a klavír. Je to malé, půvabné nokturno, melodikou připomínající Sukova učitele a tchána Antonína Dvořáka.
