Osudy postav se protínají s historickými událostmi, které zásadně ovlivnili jejich život. List po listu bude čtenář vtažen do děje života rodiny, narozené do doby poznamenané válkou. Jeden příběh je příběhem tisíců, kteří v tomto nelehkém období žili na území dnešního Hlučínska. S různými obměnami prožívali v podstatě stejné osudy.
Internát je román o putování. Cesta, o níž se v knize vypráví, není dlouhá, vede však mezi městy, jež rozdělila válka. Hrdina, věčně nerozhodný a ke všemu lhostejný učitel ukrajinštiny Paša, se na poslední chvíli rozhodne, že z ohroženého internátu vyzvedne svého třináctiletého synovce. Je leden 2015 a na východní Ukrajině se válčí.
Hrdinou a vypravěčem románu Nepatrná ztráta osamělosti je židovský chlapec, který přežije vyhlazovací tábor i pochod smrti a vrací se do rodné Prahy na pokraji svých duševních a fyzických sil. Je však květen 1945, lidé radostně oslavují konec války a do této optimismem naplněné doby se návrat stínů z minulosti nehodí.
Československo 1942: … opatrně uložila spícího chlapečka v peřince do stísněného tmavého prostoru a položila podlahová prkna zpátky.
Krásny príbeh o láske, nádeji a prežití Severovýchodne od Paríža v slnkom zaliatych viniciach stojí dom šampanského Maison Chauveau, ktorý skrýva tajomstvá súvisiace s obsadením Francúzska nacistickým Nemeckom počas druhej svetovej vojny a so silným odbojom miestnych obyvateľov.
Vyškolili ji pro válku. Ona ji hodlá ukončit.
Kohnovi v lednu roku 1942 nastoupili do transportu na plzeňském nádraží a už se nevrátili. Do jejich bytu se nastěhovali jiní nájemníci, jejich věci se postupně poztrácely. Zmizelo vše, kromě deníku, který si dvanáctiletá Věrka Kohnová schovala u kamarádky své matky. Jaké rodinné tajemství k němu po letech přivedlo spisovatelku Janu Poncarovou?
Román Bestie z Buchenwaldu je založen na skutečných událostech. Přesto, nebo možná právě proto, se jeví být tak šokujícím a neuvěřitelným. Jak známo, pravda totiž může často být horší než ta nejděsivější fikce. Protože i ve skutečnosti je člověk schopný všeho. Ilsa Kochová se dopustila příšerných činů.
Je začátek roku 1945. Němci cítí v ovzduší prohru, své pozice přesto urputně brání a v lednu začínají opět organizovat transporty Židů do koncentračních táborů. Dvanáctileté Danušce odjíždí jediná žijící příbuzná, kterou má: její matka. Ve válečné Praze se dívka musí spolehnout jen sama na sebe a každý den bojovat o přežití.
Zlatý pavilon (Kinkakudži, 1956) je dramatický příběh z poválečného období o neduživém koktavém novicovi, jehož si krása Zlatého pavilonu podmanila natolik, že nebyl schopen vést normální život. Předmět svého obdivu se rozhodl ovládnout tím, že ho zničí.
Výtěžek z prodeje této knihy věnujeme zastupitelskému úřadu Ukrajiny v ČR k nákupu obranného vojenského materiálu. Z krátké diskuse na Twitteru vznikl nápad složit povídkovou sbírku, jejímž společným jmenovatelem by mohl být strach či smrt a současně hrdinství i naděje.
Příběh dívky, na kterou zapomněli… Šťastné dětství jí přerušila válka. Stala se Židovkou. Pochopitelně jí byla i dříve, ale najednou to začalo vadit. Přežila Terezín, Osvětim, přišla o milované rodiče, díky šťastné náhodě unikla z pochodu smrti. Potkala dobré lidi, pomohli jí, žila u nemilované tety, v sirotčinci a našla životní lásku.
Román Stopy na cestě je bestseller ukrajinského autora Valerije Markuse. Vypráví svůj autentický, poutavý a zároveň syrový příběh mladého muže, který vyrůstá na Ukrajině po rozpadu Sovětského svazu v obtížném období devadesátých let.
Román Řeka je až bolestně aktuální knihou o utečencích, jakkoliv se odehrává před 70 lety během laponské války (září 1944 – duben 1945) na dalekém severu. Tehdy své domovy opustilo na 60 000 uprchlíků.
Seděl na holé zemi a sledoval šňůru prázdných vozů, které se valily kolem tábora. Vracely se od vlaků, které vezly jeho lidi do pekla známého jako Treblinka. Vozy se hřály v pozdně odpoledním slunci a pomalu se sunuly přes nekonečná pole. Ještě nedávno tyhle povozy tažené koňmi převážely sklizeň či dobytek.
Znali jsme jen mlčení. Moji prarodiče z matčiny strany o své zkušenosti z doby druhé světové války nikdy nemluvili. A my si kolem nich utvořili vlastní legendy: on byl v koncentračním táboře učitelem a pomáhal dětem vyplnit čas, než na ně dojde řada; ona dokázala unést železniční pražce, pod jejichž tíhou jiní Židé našli smrt.
Nový román Petra Stančíka je inspirován skutečným příběhem válečného hrdiny, který zažil více vězení než lásek, slovo Vlast psal vždy s velkým písmenem a na sklonku života se vrátil z Ameriky potrestat dávný zločin tam, kde světská spravedlnost hanebně selhala.
Postrehy a úvahy o vojne, vojnovom besnení a utrpení z pera toho najpovolanejšieho – vojaka. Jeho detailné priblíženie vojnovej hrôzy, ktorá je ospravedlňovaná tými najhumánnejšími frázami, je aktuálna práve dnes.
Margarete se vypotácí z trosek vybombardovaného domu. Prach kolem ní sedá jako sníh. Člen vyprošťovací čety se jí ptá, jestli nepotřebuje pomoct. Margarete sklouzne očima k místu, kde ještě před chvílí zářila nenáviděná žlutá hvězda, sebere odvahu a řekne: „Ano.
Román je opatřen podtitulem "Mašínovi a největší příběh studené války", velkých příběhů však v sobě nese vícero - jde o ságu jedné výjimečné rodiny, která se ctí prošla oběma světovými válkami a oběma vražednými totalitními režimy, které střední Evropě uchystalo 20.