Přemýšleli jste někdy o tom, jak to nejspíš vypadalo během poslední dní, hodin a minut před Hitlerovou sebevraždou v berlínském bunkru, zatímco kolem vybuchovaly sovětské granáty? O čem asi nechvalně proslulý diktátor přemýšlel, co cítil a jak se vyrovnával s prohranou válkou?
Jak Monty přispěl k mému vítězství je vtipný a zábavný deník britského vojáka z druhé světové války. Kniha představuje znamenitou a inteligentní protiválečnou satiru, která si našla místo mezi světovou klasickou literaturou.
V PEKLE KONCENTRAČNÍHO TÁBORA ZACHRÁNILA TISÍCE DĚTÍ Do koncentračního tábora v Osvětimi přijíždí další transport vězňů. Mezi nimi je porodní bába z Lodži, která na vlastní žádost začíná pracovat v nelidských podmínkách: bez vody, základních lékařských nástrojů a léků. Porody vede na kamnech přikrytých starou dekou.
Berlín, 1989. V době, kdy padá Berlínská zeď, symbol rozdělení Německa i Evropy, Miriam Winter pečuje o svého umírajícího otce Henryka. Ten znovu a znovu volá jméno Frieda, a když Miriam objeví tetování z Osvětimi, které otec skrýval pod řemínkem hodinek, Henrykova utajovaná minulost začne pronikat na povrch.
Berlín 1989: opona medzi Východom a Západom spadla a Miriam Winterová sa stará o svojho umierajúceho otca Henryka. Jeho životný príbeh sa začne odhaľovať, keď na smrteľnej posteli vykríkne meno Frieda a Miriam pod náramkom jeho hodiniek objaví tetovanie.
„Vstoupil mi do života v únoru 1932 a nikdy z něj už neodešel.“ Je málo knih na světě, které s dokonalou a neúprosnou vyvážeností vytvářejí protichůdné emoce. Zázrak osudového mladistvého přátelství mezi potomkem staré aristokratické rodiny Konradinem a synem židovského lékaře Hansem.
Na jaře roku 1944 přichází do malotřídky v Lověšicích, malé železničářské vesničce u Přerova, nový učitel. Venkovská škola znamená pro Petra Skálu seznámení nejen s dětmi, ale také s jejich rodiči - zejména pak s vdovou Lotou Kiliánovou, maminkou osmileté Helenky.
„Rád sa s vami zhováram, Lina. Škoda, že už nežije váš otec. Určite by bol pyšný na to, že mu robíte dobré meno." Namiesto odpovede som sa usmiala, ale v hlave mi kričalo: Nie!
Cesta nikam je první částí válečné dilogie o osudech pohraničních polsko-litevských území. Její význam značně překračuje rámec žánru historického románu, faktografický obsah a psychologická propracovanost postav ji vyvyšuje nad ostatní díla, jež se snaží popsat sovětizaci Polska a Litvy.
Izzy by si tolik přála vést poněkud zajímavější život, než jí nabízí středomoravská vesnice. A teď, za války, je to ještě mnohem horší. Samá dřina, žádná radost. Pak se ale najednou všechno změní: na jejich rodinný statek přijde vypomáhat skupina britských válečných zajatců. A jedním z nich je Bill. Po jejich setkání události naberou rychlý spád.
Evropští prezidenti, předsedové vlád, generálové, britští tajní agenti a němečtí důstojníci, kteří byli zapleteni do neúspěšného atentátu na Hitlera. Ti všichni a ještě několik rodin tvořili skupinu 139 prominentních rukojmí, kteří měli sloužit jako živé lidské štíty a nástroj vydírání v rukou třetí říše v posledních hodinách války.
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou táhli na jatka války, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům.
Jednoho dne v dubnu 1939 si advokát Albert Mráz přečte útočný článek v týdeníku Gardista o sobě samém. V textu anonymní autor uvádí, že přednedávnem si židovský advokát Albert Marton, z jehož jména jde v kraji hrůza, změnil jméno na Mráz, aby dál mohl ožebračovat a vysávat slovenský lid.
Čtyři autobiografické prózy Ljudmily Petruševské ukazují drsný obraz dospívání v Rusku během druhé světové války a těsně po ní. Hrdinka povídek, zanedbávaná holčička, se protlouká světem, v němž vládne hrubá síla a zákon smečky, nemá skutečný domov a touží po mamince, která ji opustila kvůli studiu v daleké Moskvě.
Čtrnáct let pracoval Jaromír Štětina jako válečný zpravodaj. Dalších patnáct let se zabýval válkami jako politik. „Prošel jsem, pozoroval a zkoumal asi dvacet válek. Sedm válek jsem vybral a napsal sedm povídek, které se v nich odehrávají. Kniha Sedmero královen je tedy povídková kniha.
Písal sa rok 1981, keď sa Pavel Taussig rozhodol vytvoriť pre svojho staršieho syna k jeho jedenástym narodeninám svoj životopis, ktorého súčasťou boli aj spomienky na koncentračný tábor. On sám mal totiž presne jedenásť rokov, keď sa ocitol v Auschwitzi. Aj vďaka svojej silnej a nezlomnej vôli prežil hrôzy, ktoré sa tam diali.
Když ne já pro sebe, kdo tady bude pro mne? A když ne takto, jak? A když ne nyní, kdy?
Monumentální románová freska, pevně zakotvená na polském venkově, je literární vzpomínkou na dramatické dětství v dramatické době. Autor očima dorůstajícího chlapce vykresluje život na polském venkově za války, ale i pozdější časy v sevření stalinismu a reálného socialismu.
Krása jej zachránila život – a odsúdila ju na roky utrpenia. Cecília „Cilka“ Kleinová mala len šestnásť rokov, keď ju deportovali do koncentračného tábora Auschwitz-Birkenau. Tam si ju vyhliadol veliteľ Schwarzhuber a násilne ju oddelil od ostatných väzenkýň. Cilka rýchlo pochopila, že moc, hoci nechcená, znamená šancu prežiť.
"Miladka, nezabudni, kto si." Tieto slová zašepká Milade stará mama, keď nacistickí vojaci v noci náhle vtrhnú do ich domova. Ale čo nimi chce vlastne povedať? Milada predsa vie, kto je!