Druhý titul edície Studium – primárne určenej študentom umeleckých a humanitných odborov vysokých škôl – prináša súbor filmový esejí, ktoré Juraj Mojžiš v priebehu uplynulých rokov prezentoval formou prednášok v rámci vlastného interpretačného seminára na Katedre filmovej vedy FTF VŠMU.
Predkladané úvahy vychádzajú z pôvodne široko koncipovaného vzťahu textu a tváre druhého človeka a sú pojednaním o etike čítania, ktorou sa myslí nie technika, nie hermeneutická metóda, ani akékoľvek moralizovanie ohľadom hodnoty čítania, ale základný étos ako súbor fundamentálnych postojov a očakávaní spojených s čítaním.
Dvojjazyčná slovensko-anglická publikácia encyklopedického charakteru ponúka podrobné informácie o 68-ich slovenských režiséroch hraných dlhometrážnych filmov. Texty jednotlivých profilov pozostávajú z krátkej biografie, kompletnej filmografie a výberovej bibliografie. Obrazovo ich dopĺňajú portrétne fotografie tvorcov a zábery z vybraných filmových diel.
Otvorené listy Slovákom v Maďarsku začal autor písať do Ľudových novín, týždenníka Slovákov v Maďarsku od roku 2005. Zámerom bolo posmeliť rodákov k nezabúdaniu jazyka, akým hovorili ich predkovia a zároveň ich informovať o dianí na Slovensku.
Zborník Béla Balázs – chvála filmového umenia tvorí súbor príspevkov z 12. ročníka česko-slovenskej filmologickej konferencie, ktorá sa uskutočnila v dňoch 22. – 25. októbra 2009 v Levoči.
Tretie pokračovanie Strát a nálezov završuje projekt knižného vydávania reprezentatívnych výberov odborných i popularizujúcich článkov, reflexií, esejí, recenzií, profilov a rozhovorov z doterajšej filmovo-kritickej a publicistickej praxe Pavla Branka.
Autor, známy fyzik, dlhoročný predseda Slovenskej akadémie vied, ale aj autor literatúry faktu, nadväzuje v Invektívach a inzultáciách na svoju predchádzajúcu knižku Aforizmy,bonmoty, maximy (2011).
Mŕtvy básnik nepíše. Preto je dôležité zostať nažive. Zbierka esejí a článkov popredného súčasného francúzskeho básnika a prozaika Michela Houellebecqa ponúka autorov chladný, často zábavný, vždy prenikavý pohľad na aspekty modernity. Poslaním človeka je zostať nažive.
Jídlo představuje jednu z antropologických konstant procházejících napříč lidskými dějinami. I dnes, kdy je v módě tzv. fusion kuchyně, synteticky spojující prvky různých národních kulinářských tradic, tvoří jídlo stále jeden ze základů náboženské, kulturní i osobní identity.
Úplný soubor esejistického díla Emanuela Frynty patří k základním hodnotám české literatury druhé poloviny 20. století.
Jak autor slíbil na konci prvního dílu svých sloupků Ještě jsme se nezbláznili, v druhém díle předkládá další sloupky – postřehy ze života, který není rozhodně černobílý. Veselí se střídá se smutkem, laskavost s krutostí a autor přesně vymezuje hranici, kde začíná dobro a kde zlo.
Když na sklonku života Pierre Reverdy (1889–1960) bilancoval svou básnickou tvorbu, napsal: „Myslím, že nejsem ani básník, ani spisovatel, ani umělec. Ale člověk, který nenašel jiný způsob, jak zůstat ve styku s životem, jak se udržet nad hladinou. Psal jsem, jako se chytáme záchranného pásu.
Fotograf Vojtěch Vlk ve své knize TranSpiRituals zkoumá rozmanitost rituálů světových náboženství, skládá pestrou mozaiku religiozity a při svém poutnictví se ptá, čím se různé konfese liší.
Polemická studie autora, který proti sobě staví na jedné straně Freudovu psychoanalýzu a Jungovu teorii archetypů, a na druhé straně svou vlastní fenomenologickou koncepci výkladu lidského snění. Jediným záměrem předkládané knihy je, poskytnout terapeutům poučení a vycvičit je v tom, jak přiměřeně pomoci nemocnému, neuroticky nesvobodnému člověku.
Sbírka 21 fejetonů – „kousků života“ viděného očima, které se dívají a které třeba i přes závan smutku vidí na životě to hezké. Monika Knězková si nemusí vymýšlet složité zápletky, aby zaujala. V jejím pojetí je největší inspirací opravdový život. Bere ho s humorem a nadhledem.
Abraham H. Maslow je často považovaný za otca humanistickej psychológie. Táto kniha patrí k jeho základným prácam. Autor v nej spracúva viaceré myšlienky svojej teórie osobnosti, ktoré sú našej odbornej verejnosti síce známe, ale väčšinou len útržkovito a bez príslušného kontextu.
Jako nový svazek Lusobrazilské knihovny vychází divadelní hra předního brazilského romantika Castra Alvese (1847–1871), která se pro inspiraci vrací do provincie Minas Gerais sklonku 18. století, do období počátků brazilských snah o nezávislost na Portugalsku.
Eseje shromážděné v této knize se pohybují na pomezí literární a kulturní antropologie. Zabývají se analýzou věcí jako metafor vědění a vyprávění, vztahem mezi jazykem, tělesností a věcností a způsoby, jimiž se literární „věcnost“ podílí na konstituování osobní a kulturní paměti.
Když v roce 1976 vyšly tyto eseje v časopise Artforum poprvé, byl jejich dopad okamžitý. Vedly se o nich diskuse, psaly se k nim komentáře, citovaly se, vydávaly se knižně a překládaly – ona tři čísla časopisu Artforum, v nichž se objevily, bylo záhy bezmála nemožné získat.
Josef Kroutvor není jen vzdělaný uměnovědec a bystrý esejista, ale také sugestivní vypravěč příběhů. Bohumila Hrabala poprvé osobně poznal v polovině šedesátých let; koncem dalšího decennia se začali stýkat pravidelně a přátelsky.