Jak autor slíbil na konci prvního dílu svých sloupků Ještě jsme se nezbláznili, v druhém díle předkládá další sloupky – postřehy ze života, který není rozhodně černobílý. Veselí se střídá se smutkem, laskavost s krutostí a autor přesně vymezuje hranici, kde začíná dobro a kde zlo.
Když na sklonku života Pierre Reverdy (1889–1960) bilancoval svou básnickou tvorbu, napsal: „Myslím, že nejsem ani básník, ani spisovatel, ani umělec. Ale člověk, který nenašel jiný způsob, jak zůstat ve styku s životem, jak se udržet nad hladinou. Psal jsem, jako se chytáme záchranného pásu.
Fotograf Vojtěch Vlk ve své knize TranSpiRituals zkoumá rozmanitost rituálů světových náboženství, skládá pestrou mozaiku religiozity a při svém poutnictví se ptá, čím se různé konfese liší.
Polemická studie autora, který proti sobě staví na jedné straně Freudovu psychoanalýzu a Jungovu teorii archetypů, a na druhé straně svou vlastní fenomenologickou koncepci výkladu lidského snění. Jediným záměrem předkládané knihy je, poskytnout terapeutům poučení a vycvičit je v tom, jak přiměřeně pomoci nemocnému, neuroticky nesvobodnému člověku.
Sbírka 21 fejetonů – „kousků života“ viděného očima, které se dívají a které třeba i přes závan smutku vidí na životě to hezké. Monika Knězková si nemusí vymýšlet složité zápletky, aby zaujala. V jejím pojetí je největší inspirací opravdový život. Bere ho s humorem a nadhledem.
Abraham H. Maslow je často považovaný za otca humanistickej psychológie. Táto kniha patrí k jeho základným prácam. Autor v nej spracúva viaceré myšlienky svojej teórie osobnosti, ktoré sú našej odbornej verejnosti síce známe, ale väčšinou len útržkovito a bez príslušného kontextu.
Jako nový svazek Lusobrazilské knihovny vychází divadelní hra předního brazilského romantika Castra Alvese (1847–1871), která se pro inspiraci vrací do provincie Minas Gerais sklonku 18. století, do období počátků brazilských snah o nezávislost na Portugalsku.
Eseje shromážděné v této knize se pohybují na pomezí literární a kulturní antropologie. Zabývají se analýzou věcí jako metafor vědění a vyprávění, vztahem mezi jazykem, tělesností a věcností a způsoby, jimiž se literární „věcnost“ podílí na konstituování osobní a kulturní paměti.
Když v roce 1976 vyšly tyto eseje v časopise Artforum poprvé, byl jejich dopad okamžitý. Vedly se o nich diskuse, psaly se k nim komentáře, citovaly se, vydávaly se knižně a překládaly – ona tři čísla časopisu Artforum, v nichž se objevily, bylo záhy bezmála nemožné získat.
Josef Kroutvor není jen vzdělaný uměnovědec a bystrý esejista, ale také sugestivní vypravěč příběhů. Bohumila Hrabala poprvé osobně poznal v polovině šedesátých let; koncem dalšího decennia se začali stýkat pravidelně a přátelsky.
Zborník Minority a film tvorí súbor príspevkov z 14. ročníka česko-slovenskej filmologickej konferencie, ktorá sa uskutočnila v dňoch 20. – 23. októbra 2011 v kaštieli Topoľčianky.
Publikace obsahuje devět vybraných esejů dvou významných osobností německé a české literární vědy a germanistiky, Kurta Krolopa a Jiřího Stromšíka.
Šeť rokov po publikácii Straty a nálezy 1948 – 1998 prichádza na pulty kníhkupectiev druhý výber z tvorby známeho slovenského filmového kritika a publicistu Pavla Branka. Tentokrát je zameraný na oblasť non-fiction produkcie. Texty viac-menej súmerne pokrývajú obdobie od 60.
Je známe, že každú formu, po ktorej Ľubomír Feldek siahol, doviedol k formálnej dokonalosti a priblížil ju zároveň širokým vrstvám čitateľov. Dnes mnohí poznajú sonet, rispet či trebárs malajzijský pantun práve v jeho podaní. Feldek je však na rozdiel od podobne vybavených autorov, akých rozhodne nie je veľa, osobitý ešte niečím.
Osobitá a netradiční pocta Univerzitě Karlově k 660. výročí jejího založení z pera profesora sociologie Miloslava Petruska – osobnosti, která je na jednu stranu s univerzitou velmi úzce spjata (autor zde vyučuje a působil i ve funkci prorektora), na druhou stranu vůči ní má profesionální odstup a nadhled potřebný k nezaujaté a originální perspektivě.
Deníky obsahují nejen deníkové záznamy, ale i beletristické texty.