Príbehy veľkých myšlienok a tých, čo ich tvorili texty prof.
Kierkegaardova kniha o zúfalstve chce čitateľovi zasiahnuť do života. Chce sa ho dotknúť na citlivom mieste, vyrušiť a vyprovokovať ho. Kierkegaard predstavuje zúfalstvo ako chorobu ducha a tvrdí, že je oveľa rozšírenejšie, než si bežne myslíme. Zúfalstvo je stav vnútornej nerovnováhy a nezmyselnosti, je to stav, v ktorom človek nie je sám sebou.
Práce se věnuje pojmu evidence v textech J. A. Komenského. Není však úzce koncipovanou studií k dějinám pojmu, usiluje naopak o představení širokých kulturních podmínek, jež umožnily jeho konjunkturu.
OIKOYMENH ve spolupráci s Filosofickým ústavem AV ČR První díl dvousvazkového výboru nejvýznamnějších esejů L. Strausse, tvůrce svébytného pojetí politické filosofie a zakladatele vlivné školy politického myšlení.
V Nietzschových básních je takřka každé slovo prostoupeno ozvěnami jeho učení, a přesto v nich mnohdy vyvstává nezaměnitelný poetický tvar. I tam, kde básně nejsou postaveny na rytmu a rýmu, zbarvují je odstíny zvuku, srážejí se do aliterací, krystalizují v hříčky, hutní metaforami a vytvářejí smyslově naléhavou krajinu, jež je zároveň krajinou ducha.
Publikace navazuje na první svazek nových českých komentovaných překladů základních děl korpusu řeckých lékařských spisů, tradicí připisovaných Hippokratovi, tzv. Corpus Hippocraticum.
Toto kolektívne dielo napĺňa základný zámer poskytnúť filozoficky aktuálnu a kriticky podnetnú reflexiu centrálneho civilizačného fenoménu zodpovednosti v jeho etických hraniciach.
Popredný francúzsky indológ a znalec indického myslenia François Chenet, ktorý je autorom knihy Indická filozofia, vedie jedinú katedru komparatívnej filozofie vo Francúzsku (na univerzite Sorbonna).
Nejpozději počátkem šedesátých let 17. století dospěl Komenský ve svých pansofických snahách k myšlence sestavit výkladový slovník, který by přinášel definice všech důležitých pojmů z oblasti vědění. Rukopis, na kterém pracoval patrně v letech 1662 1665, nazval Lexicon reale pansophicum (Věcný pansofický slovník).
Kniha Michala Bizoňa nás pozýva zamyslieť sa nad tým, čo je to vzájomnosť. Ako je to so vzájomnosťou vo vzťahu človeka k rastline, zvieraťu, druhému človeku, umeleckému dielu alebo Bohu? Ako je to s oslovením, odpoveďou a pôsobením?
Tématem knihy je Kantův morální zákon jako základní princip Kantovy praktické filosofie. Autoři obou textů, Konrad Cramer a Michael Wollf, probírají problematiku morálního zákona především ve vztahu ke Kantově Kritice praktického rozumu, v níž byl zformulován jako "základní zákon čistého praktického rozumu".
Filozofické koncepcie, ktoré obvykle súhrnne charakterizujeme ako novokantovstvo, vznikom ako i vrcholom svojho pôsobenia podstatne určovali spôsob filozofického myslenia na väčšine európskych elitných univerzít pred prvou svetovou vojnou. To znamená, že sotva možno plne pochopiť dynamiku vývoja filozofického myslenia v 20.
Nizozemský filosof Martin Stokhof (*1950) se ve svých novějších pracích věnuje zvláště filosofii jazyka a významu a problémům jejich vědeckého pojednávání. V poslední čtvrtině minulého století byl jednou z určujících postav formální sémantiky, usilující o rigorózní popis významu v přirozeném jazyce za pomoci prostředků formální logiky.
Kolektivní monografie je věnována vybraným kapitolám ruského myšlení 20. století. Nejprve se zastavuje u obecných rysů vývoje ruské filosofie v průběhu minulého století, všímá si základních proudů navazujících jak na ruskou filosofickou tradici, tak na západní filosofická paradigmata; sleduje také její osudy v emigraci a za dob Sovětského svazu.
Co je hidžáb, když to není ženský šátek? Smějí se v islámských zemích stavět kostely? Proč pro muslimského učence může být nebezpečná srážka s islámským fundamentalistou? Z jakého důvodu si hluboce věřící muslimka na sebe nevezme burkini? Jsou muslimové, kteří jedí vepřové? V čem je muslimská komunita v Česku jiná než jinde v Evropě?
Kniha, ktorú beriete do rúk, je ovocím desaťročia skúmania sebatranscendencie na priesečníku filozofie náboženstva, filozofickej antropológie a hermeneutickej religionistiky.
Sv. 7: Poetika je prvním filosofickým dílem, v němž se básnické umění stalo předmětem teoretické reflexe. Aristotelés se v něm zabývá mj. problematikou tragédie a epiky, které byly v Řecku považovány za nejzávažnější obory básnické tvorby.
Klasické dielo filozofickej literatúry F. Nietzscheho, ktoré nie je súčasťou tzv. „akademickej filozofie.“ Ovplyvnilo filozofiu života a jeho reminiscencie možno nájsť aj v neskorších filozofických a socio-kultúrnych modeloch. Nietzsche si v Ecce homo uvedomuje svoj význam: „Poznám svoj údel. S mojím menom sa raz bude spájať spomienka na čosi nesmierne - na krízu ..
Táto kniha je v prvom rade výpoveďou o existenciálnej komunikácii. Obsahuje nekonečnú a pôsobivú tému, vyvolávajúcu u čitateľa vnútorné napätie, ale niekedy i neodolateľnú túžbu prekonať sám seba, vyjadriť vzdor voči zotrvávajúcej nehybnosti ducha. Autor upozorňuje na ďalšiu z dimenzií ľudského gesta, gesta ako možnosti realizovanej v skutkoch lásky.