Súbor filozofických úvah v slovenskom jazyku a básní v angličtine, tematicky rozdelených do 11. kapitol, ktoré sú odrazom 10. rokov duchovného rastu a intelektuálneho rozvoja autora.
Kniha Tabity Landové podává ucelený přehled o podobě základních bohoslužebných forem Jednoty bratrské v Čechách a na Moravě od jejích počátků kolem roku 1457 až do bitvy na Bílé hoře r. 1620. Autorka mapuje historický vývoj bratrské liturgie a základní prameny pro její zkoumání.
Výbor z Foucaultových článků a rozhovorů, který dokládá proměny jeho myšlení od 60. let až do jeho smrti.
Dialogy o přirozeném náboženství jsou Humeovým nejdůležitějším příspěvkem k filozofii náboženství a jedním z klíčových novověkých textů tohoto oboru. Tématem knihy jsou teze tzv. přirozeného náboženství, které tvoří doplněk principů a pouček „zjeveného“ náboženství.
Toto dielo predstavuje ambiciózny pokus autora o tvorbu takého konceptu kristológie, ktorý je vytváraný prednostne z filozofického hľadiska, a to osobitne z pohľadu jeho konceptu experienciálno-vývojovej, stvoriteľsko-vývojovej a kenotickej filozofie, ktorého základy položil vo viacerých svojich predchádzajúcich prácach.
Monografie Umění jako vyjádření smyslu. Filozofie umění Jana Patočky je prvním obsáhlejším systematickým pokusem o shrnutí motivů Patočkovy filozofie umění.
Filosofie 20. století se vyznačuje nejen proslulým obratem k jazyku, ale i neméně významným obratem k tělesnosti. Problematika tělesnosti se v průběhu minulého století stala centrálním filosofickým tématem, které otevřelo nové horizonty myšlení a vyn utilo si mnohdy proměnu samotného stylu filosofického tázání.
Ve své nové knize se profesor Palouš zamýšlí nad tématem odpovědnosti. V deseti kapitolách popisuje a srovnává pojetí odpovědnosti v tradici antiky a křesťanství.
Výbor ze Sartrových kratších textů obsahuje významnou kritiku pojetí “já” ve filosofii vědomí (Transcendence ego, vydáno v roce 1936), dále kritiku psychologických a konkrétněji psychoanalytických představ o emocích, jež ústí do vlastní, fenomenologické analýzy emocionálního chování (Nástin teorie emocí, vydáno v roce 1938), a na závěr přednášku a
Profesor Richard Marsina patrí do silnej generácie slovenských historikov, ktorá sa významnou mierou pričinila o formovanie slovenskej historiografie a definovala ju po stránke tematického zamerania, pramenných východísk i metodologického prístupu.
Je apoštol Pavel zakladatelem politického univerzalismu? Nebo spíše antipolitického mesianismu? Nebo snad zakladatelem nového univerzálního společenství lásky, jež mělo nahradit římské impérium?
Trnavská univerzita v Trnave v priebehu dvoch rokov oslavovala dve významné výročia. V roku 2010 to bolo 375. výročie založenia starobylej Trnavskej univerzity pôsobiacej v Trnave v rokoch 1635 – 1777 a rok 2012 bol rokom pripomenutia si jej dvadsaťročnej novodobej histórie.
První část spisu (kniha I.-X.) je především apologetická - obrací se proti pohanství: bohové nejsou dárci pozemského blaha; krutými válkami i vnitřním rozkolem trpěla říše už před Kristem a její velikost byla odměnou za starořímské ctnosti. K těmto ctnostem však nevedlo mnohobožství; věčnou blaženost pak nedává ani filosofie. V druhé části díla (kniha XI.
Kniha přináší dvě závěrečné kapitoly díla Homo viator, v nichž Marcel uvádí Rilkeho poezii do kontextu se svou filosofií poutnictví, kterou pojímá jako směřování z viditelného do neviditelného. Duše se takovýmto „přesídlením“ vrací z „exilu“ do „vlasti“.
Knihu Obraz a moc tvoří dvě doplňující se části: přehledová autorská studie a původní rozhovory s francouzskými mysliteli. První část knihy uvádí do problematiky komplexních vztahů obrazu a moci ve francouzském myšlení na přelomu 20. a 21. století.
Rozsáhlý mnohaletý redakční počin zamýšlí v českém prostředí zpřístupnit zásadní dílo nadčasového rázu. Jezuita Frederick Charles Copleston v sobě nezapře kus anglické kultury: harmonické vtipné slovo, odpovídající dlouhodobé praxi vyučujícího na světových univerzitách.
Monografia si kladia dva ciele. Prvým je analyzovať a priblížiť pohľad vybraných stredovekých autorov na pluralitu náboženstiev, ich spôsob obhajoby kresťanstva ako pravého náboženstva a konfrontáciu s inými náboženstvami. Druhým cieľom je prihliadnuť k niektorým súčasným interpretáciám a komentárom ich myslenia.
II. vatikánský koncil zůstává nejdůležitější událostí života církve 20. století a v posledním půlstoletí zásadním způsobem nadále utváří život křesťanů žijících v církvi, i těch, kteří se s církví a jejím působením setkávají.
