Spis prvního z latinských Otců a zakladatele latinské theologie Tertulliana je jediným dochovaným starověkým pojednáním o antických hrách. Jde o výjimečný historický dokument, který je také úvodem do Tertullianovy theologie i brilantního jazyka.
Další dvě části osmidílného pojednání významného představitele alexandrijské patristiky (zemř. asi r. 215), které na pozadí dialogu s filosofickou tradicí a heterodoxními naukami odkrývá etické a hermeneutické předpoklady křesťanské theologie. Druhá a třetí kniha pojednávají o víře jako předpokladu poznání a etice manželského života a celibátu.
V diskusi, která se nad pojmem nekonečna vede od pradávna mezi filosofií, matematikou a náboženstvím, zaujímá speciální roli Hegelův pojem nekonečna „špatného“.
Jako většina předsókratovských nauk, je i filosofie Empedokleova kosmická. Věnuje se hierarchii a původu světa, bohům a člověku jako jednotce uzavřené v rámci tohoto celku. Empedoklés – „muž boží", poetik přirozenosti, náboženský básník, kočovný lékař, divotvůrce. Poprvé postavil čtyři základní elementy jako rovnocenné vedle sebe.
Jedním z nejtemnějších termínů archaické filosofie je bezesporu to apeiron, "bezmezno". Anaximandros z Mílétu tak měl podle tradice nazvat počátek a prvek všeho. Ačkoli byla otázka po počátku myslitelům archaické doby blízká, v obecném povědomí je poplatná až Aristotelovu pojetí příčin.
Spis má být transcendentálně-filosofickým komplementem filosofie přírody a tvořit s ní jednotný celek Schellingova filosofického systému. Zatímco filosofie přírody vychází z objektu a končí subjektem, u transcendentální filosofie je tomu naopak, tj.
Nelze se vyhnout rozjímání nad vlastním osudem i budoucností života na Zemi. Vesmír byl a bude ve všech kulturách ústředním tématem uvažování každičkého člověka.
V současné pastoraci se vyskytují čím dál častěji problémy lidí, které souvisejí s vírou, ale nejsou řešitelné jen cestou zbožnosti, svátostné praxe a sdílení v křesťanském společenství. Nemůže před nimi unikat ten, kdo chce naplňovat zásadní výpověď konstituce O církvi v dnešním světě 2.
V knize Západní terorismus diskutuje Noam Chomsky, světově proslulý intelektuál disentu, o moci a propagandě Západu s filmovým tvůrcem a investigativním novinářem Andrem Vltchkem. V diskusi se historický narativ propojuje s osobními zkušenostmi, které Chomského i Vltchka přivedly k aktivismu.
Kultovní Snář Emanuela Swedenborga mapuje klíčový úsek jeho života od července 1743 do října 1744, dobu, kterou strávil v Holandsku a Anglii. Ačkoli rodnou zemi opouštěl poměrně často, tento zahraniční pobyt představuje výjimečnou zkušenost, která zcela změnila jeho život.
Soubor textů, uspořádaných do sedmi týdenních cyklů, chce naznačit bohatost, rozmanitost, krásu a hloubku světa křesťanské modlitby - pokladu, z něhož čerpali a do něhož přispívali věřící všech dob.
Sedmnáct vědeckých pracovníků se při příležitosti jubilea posledního vydání kralické Bible (1613–2013) pokusilo napříč náboženským spektrem i historickými obory přehlédnout dějiny biblického překladu v českých zemích.
Proklouznutí jako zdánlivou úlevu lze, jak kniha dovozuje z názorů Alberta Giacomettiho, realizovat jako vstup do iluze iluze. Podaná teorie soklu jednak zahrnuje kritiku vizuální komunikace a jednak nabízí výklad „virtuální reality“ jako říše smrti. To vše dovozeno rozborem konkrétních příkladů.
V srpnu roku 1916 obhájila Edita Steinová u Edmunda Husserla ve Frieiburgu im Breisgau svou disertační práci nazvanou K problému vcítění ( Zum Problem der Einfuhlung ), a to summa cum laude, a stala se poté soukromou asistentkou svého „mistra”. V této své prvotině se věnuje tématu, jež Husserl do té doby blíže nezkoumal, totiž tématu intersubjektivity.
Kniha Objevování existence s Husserlem a Heideggerem(1967) obsahuje soubor textů, které Emmanuel Levinas – jedna z klíčových postav filosofie dvacátého století – věnoval myšlení zakladatelů fenomenologie. Tyto studie vznikaly v období pokrývajícím několik desetiletí.
Cieľom knihy Základné otázky filozofie je poskytnúť čitateľovi komplexný pohľad na filozofiu z hľadiska Večnej filozofie. Večná filozofia (lat. Philosophia perennis) je spôsob uvažovania, ktorý vychádza z predpokladu univerzálnej duchovnej skúsenosti ľudstva a vyznačuje sa skôr syntetickým prístupom.
Kniha se nejprve pokouší vymezit metodologické principy Nietzschova zkoumání těla a tělesnosti prostřednictvím pojmu fyziopsychogie (Physio-Psychologie). Jedná se o specifický způsob chápání morálních soudů jako symptomů tělesných stavů.
Gustav Sicher (1880–1960) je jedním z několika málo Židů, kteří působili jako rabíni v českých zemích před druhou světovou válkou a mohli na svou činnost navázat i po jejím skončení. Období šoa přežil v Palestině a do Československa se vrátil v roce 1947.
V predošlých rokoch predstavil som vám filozofiu jednotlivých dejinných úsekov (renokresťanský, scholastický, barok a renesancia, osvietenstvo, 19. storočie), teraz prichádzam s filozofiou 20. storočia. Verím, že touto cestou prispejem k rozšíreniu vášho poznania a myslenia v časoch, kedy európsky kontinent zasiahli dve strašné svetové vojny.