Kdo je – nebo kdo může být – v dnešní době autorita?
Hlavnou tézou spisu O dobrovoľnom otroctve je, že človek sa rodí slobodný a dobrý. Rôzne formy utláčania a despotizmu sú strašné. Ale najhroznejšie je to, že tyranom a tyranii sa podriaďujú celé národy. A hocako je to protirečivé a teda nepochopiteľné, podriadená odovzdanosť sa stala druhou prirodzenosťou človeka, ktorý sa pritom rodí slobodný.
Tato kniha je první českou monografií pojednávající o myšlení ruského filosofa Nikolaje Berďajeva (1874–1948). Berďajevova filosofie je zde představena jako specifický proud křesťanského existencialismu.
Kniha doplňuje tradiční výklady vědecké revoluce 17. století novým pohledem, jenž vychází z detailní analýzy jazyka vědy. Na příkladu fyzikálních děl Galilea Galileiho, René Descarta a Isaaca Newtona se ukazuje, že významné vědecké objevy jsou často spojeny se zásadní změnou jazyka.
Kniha nabízí českému čtenáři úvod do mimořádně zajímavé a kontroverzní oblasti logických zkoumání shrnovaných pod označení deontická logika (od řeckého deon – povinné, žádoucí).
Kniha Miroslava Veverky představuje co do šířky a hloubky zcela ojedinělou syntézu současného stavu vědeckého poznání, a to jak v oblasti přírodovědy, tak i humanitních věd. Autorovým východiskem je teorie evolučních vrstev, která se týká nejen vývoje živých organismů, ale i anorganické přírody, celého časoprostorového univerza.
Úvod do filosofie umění v pojetí moderní pohusserlovské fenomenologie, kdy je filosofie chápána jako racionální myšlení a tázání, založené na výsledcích celého terénu zkušenosti, a kdy se v umění spatřuje důležitá oblast duchovního života lidí a výmluvný doklad jejich schopnosti i potřeby počínat si ve vlastním životě tvořivě.
J. G. Bennett, jeden z nejvýraznějších žáků G. I. Gurdžijeva v této knize popisuje a shrnuje různé způsoby, jak běžně a nevědomě zacházíme s naší energií, a zároveň ukazuje, jak bychom ji mohli využívat vědoměji. Vše, co se děje v nás a v celém světě, se děje prostřednictvím transformace energií.
Védánta označuje tradiční hinduistickou nauku vycházející z Posvátných Písem zvaných Védy a pojednávající o podstatě individuálních bytostí, o podstatě vesmíru a o univerzálním, jak živé bytosti, tak i předmětný Vesmír přesahujícím Principu, kterému se na západě říká Bůh a který je jejich kolébkou, ložem i hrobem.
Násilí a kultura, násilí v kultuře, kulturní povaha násilí, násilí jako fenomén zjevující vlastní povahu násilí, to jsou základní otázky, kterými se kniha Kultura-doličný předmět obětního mechanismu zabývá a to na pozadí teorie kultury René Girarda (Girardovské reflexe).
Tato kniha představuje transpersonální teologii, antropologii a kosmologii založené na cyklickém prístupu ke skutecnosti a experimentální metafyzice. Autor navazuje na Jochena Kirchhofa, Henryho Corbina, Henryka Skolimowskiho, Jamese Hillmana, Šrí Aurobinda, Egona Bondyho a Ladislava Klímu.
První svazek celkem pětidílného kolektivního projektu, který pracuje s pojmem "totalita" v jeho širokém významu, jak s ním operují obory jako filozofie, dějiny umění či teorie literatury. Na materiálu umělecké kultury především českých zemí zkoumá v interdisciplinárním dialogu nejrozmanitější projevy "totálních" forem a rámců, které provázejí éru modernity.
Soubor studií o hledání jednotícího řádu uměleckého díla. Prof. Zdeněk Mathauser o něm říká:"Autorčina práce tvoří pozoruhodný oblouk klenoucí se od reflexe teoretické přes sérii studií z dějin umění, zejména hudebního, až po průběžné gesto osobní - upřímné životní a umělecké vyznání současníka".
Ludwig Wittgenstein (1889–1951) je jedním z nejvýznamnějších filosofů 20. století a jeho dílo podstatným způsobem proměnilo a stále ovlivňuje analytickou filosofii. Většina čtenářů jeho spisů zná tzv. raného a pozdního Wittgensteina, ztělesněné ve dvou hlavních pracích, raném Logicko-filosofickém traktátu a pozdějších Filosofických zkoumáních.
Titul je posledním Plotinovým pokusem představit trojí ontologickou úroveň jeho universa. Vychází ze zkušenosti sebepoznání jednotlivé duše, která může sama sebe pochopit jako trvale zakořeněnou v božském Intelektu, a dokonce se dotknout Jedna, vyvýšeného počátku, který Intelektu dává jeho jednotu.
Sv XV: Latinsko-české vydání Augustinova raného spisu, který se pokouší ukázat, že má-li individuální duše racionální strukturu a zahrnuje-li neproměnné obsahy, pak je nesmrtelná. Překlad, úvod a poznámky L. Karfíková.
Merleau-Ponty vychází ve svém nejvýznamnějším díle z podrobné analýzy vnímání, která jej přivede k nutnosti chápat lidský subjekt jako vtělený a opustit některé teze Husserlovy fenomenologie.
Text této knihy je mírně rozšířenou a místy trochu přepracovanou verzí série statí, které vycházely na pokračování na stránkách časopisu Organon F v letech 1994 a 1995.
