Komplexnost soudobých společností i komplexnost biosféry, bezprecedentní účinnost technologií a mnohé další faktory soudobé globalizace vedou ke znejasnění vztahu mezi lidským jednáním a jeho následky. S tím také souvisí proměna významu odpovědnosti, zejména odpovědnosti morální.
Významné dílo světové politické filozofie Člověk a stát od francouzského filozofa Jacquesa Maritaina (1882–1973) vychází z jeho amerických přednášek, shrnutých nejprve do svazku Man and the State (1951) a později vydaných francouzsky pod názvem L’Homme et l’état (1953).
Výbor z kratších, nicméně po mnoha stránkách pozoruhodných spisků velkého německého myslitele 19. století. Texty zde zahrnuté skýtají četbu zábavnější a časově i volně méně náročnou, než je lektura obsáhlých svazků. Dohromady dávají zajímavý obraz mnohostrannosti i mnohoznačnosti autorova myšlení a tvorby.
Spis římského rétora za vlády císaře Konstantia představuje originální myšlenkovou syntézu mezi platonismem a křesťanskou teologií. Je zajímavým svědectvím o krystalizaci křesťanské trojiční nauky a o metafyzických konceptech pozdně antického platonismu.
Kniha se zabývá českou náboženskou scénou v posledních dvou desetiletí tak, jak ji zachycují akademické kvantitativní výzkumy náboženství a další statistiky. První kapitola krátce shrnuje současné sociologické přístupy k tématu náboženství a probírá problémy sekularizace a desekularizace.
Autor se snaží na základě racionálního individualismu filozoficky zdůvodnit potřebnost a oprávněnost tržního hospodářství. Je přesvědčen, že rozhodující zápas o svobodnou společnost musí být sveden ve filozofii.
Kam jsme došli a jak se máme nyní zachovat? O jaký druh společnosti stojí za to usilovat? Proč je obtížné představit si alternativní společenské a politické uspořádání? Kde máme hledat základ pro naději?
Petr Uspenskij pokračuje v zamýšlení se nad některými filozofickými skutečnostmi. Kromě vlastních komentářů cituje některé vědce i myslitele a snaží se pochopit určité jevy, podstatné pro pochopení smyslu lidského života.
Jedním z dosud málo reflektovaných fenoménů pozdního středověku je kult Čtrnácti sv. Pomocníků, který výrazně ovlivňoval přinejmenším středoevropské spirituální klima 13. až 16. století. Kult zpočátku variabilní světecké skupiny, složené převážně ze starokřesťanských světců a světic, se od 14.
Kniha obsahuje desítku odborných statí, zaměřujících se na témata z oblasti Russellovy filosofie jazyka, logiky a epistemologie. Diskutována jsou především taková klasická témata, jako je teorie deskripcí, Russellovo pojetí vlastních jmen, jeho obhajoba realismu nebo teorie smyslových dat, kterou svého času přejal od G. E. Moora.
Kniha se kriticky vyrovnává s rozšířenými zjednodušujícími představami o genderu a komunikaci mezi muži a ženami. Odrážejí se v postojích k případům sexuálního násilí, v očekáváních spjatých se studijními výkony, v diskriminaci na trhu práce a na pracovišti atd. To, co můžeme číst v populární literatuře, je však často daleko od pravdy.
Predkladaná publikácia sa zaoberá otázkou, čím všetkým , a či vôbec, môže filozofia, a zvlášť filozofická antropológia, prispieť k poznaniu človeka a kde naopak musela v riešení uvedenej otázky prenechať iniciatívu konkurenčným diskurzom.
V knize l'Ironie najdeme většinu pro Jankélévitche typických témat. Ironii vyčerpávajícím způsobem popisuje s pomocí nesčetných příkladů jako stav či typ morálního vědomí, jako rétorickou figuru a jako literární strategii. Jde mu v prvé řadě o ironii jakožto literární útvar.
Třetí svazek Edice VVP přináší překlady klíčových textů předních světových historiků a teoretiků médií. Pozornost je v nich věnována filosofickým, sociologickým, estetickým a historickým problémům médií a komunikace.
Posláním filozofů je dle Davida Lewise zpochybňovat banality, i když se nakonec ukáže, že byly víceméně správné. Filozofové nás však přinutí o nich přemýšlet. Autor knihy sleduje napětí mezi realismem a konstruktivismem u Willarda Quinea, Hilaryho Putnama, Donalda Davidsona, Nelsona Goodmana a Richarda Rortyho.
Vyprávění prospěšná pro duši vznikla na sklonku antiky společně s výroky (apofthegmaty) jako folklor poustevníků a mnišských komunit ve východní, řecky mluvící části římského impéria. Jejich cílem bylo motivovat a povzbudit začínající askety na jejich cestě odříkání a boje s vášněmi a pokušeními.
První část přednáškového cyklu z let 1951/52. Heidegger zde podrobně probírá co je moderní věda a jaké je její postavení v rámci aristotelské charakteristiky člověka jako rozumného živočicha. Zjišťuje, že „věda nemyslí“ a vykládá, co pro něho znamená „myslet“.
Sexuální magie Pierra de Lasenic je dodnes aktuálním příspěvkem k metafyzice sexu. Systematicky probírá oblasti lidské sexuality od fyzické skutečnosti až po její odraz v mytologii světa a nevyhýbá se ani popisu jejích pokleslých forem. Poprvé tato Lasenicova kniha vyšla roku 1933, avšak celé vydání bylo zabaveno cenzurou a dlouho se považovalo za ztracené.
O osobe Diogena Laertia sa zachovalo iba veľmi málo údajov, no napriek tomu jeho dielo pretrvalo až do dnešných čias. Laertios svoje Životopisy zostavil podľa presného plánu. Filozofov rozdelil do vetiev a skupín podľa príslušnosti k filozofickým školám a zaradil ich do jednotlivých kníh.